Usilujeme o zdravé mezilidské vztahy na pracovišti

Dvě firmy se slučují, v jedné se tyká, v druhé vyká. Co zvolit raději za přístup?

Příručka pro manažery - Jak přežít (v) korporaci

Dvě firmy se slučují, v jedné se tyká, v druhé vyká. Co zvolit raději za přístup?

„Vykání vzniklo jako následek nepochopení formy vlády pozdních římských císařů,“ říká doc. Jarmila Bednaříková ve své knize Stěhování národů. Tak teď se mi ulevilo, konečně mám po čase jednoznačnou odpověď na otázku čtenářů: Vykají si jen ti, co nic nepochopili, srabové, a pak ještě Láďa Špaček.

Anebo mi možná něco uniklo. Vždyť to, že Flemingovi v misce vykvetla plíseň, ještě neznamená, že penicilin je sajrajt. Stejně tak vykání a tykání – přes svůj zrod z historického omylu – nabyly staletími odlišný význam. Především pak volba mezi TY a VY (zapomeňme protentokrát na ONI) má bipolární potenciál: TY vyjadřuje stejně tak osobní blízkost i povýšené pohrdání, VY podřízenost i hluboký respekt. Prosazování jednoho na úkor druhého může vždy znamenat destrukci skutečných, neformálních lidských hodnot. Vždyť TY víš, o čem mluvím, soudruhu!

Vykání či tykání jsou vztahové proměnné a samy o sobě nepředstavují žádnou firemní hodnotu, a proto by je firma neměla vynucovat. Ovšem když Klaus Gehrig prohlásí, že ho již obtěžuje vykání jeho zaměstnancům Kauflandu a Lidlu, když si jinak tyká se všemi členy jeho golfového klubu (rozuměj: nikým z třistapadesátitisícové firmy, kterou řídí), pak to vyjádřením určité jeho životní hodnoty je. Nepodařený odpal, Klausi!

Ano, na někoho může vykání působit jako snaha držet si odstup. Interpretace sdělení je však vždy problémem příjemce. Když jsem před mnoha lety přišel do Prahy, byl jsem obchodními partnery považován za „studený čumák“. Na vině byla má spisovná moravská mluva umocněná faktem, že má máma byla češtinářkou par excellence. Dnes mi titíž lidé říkají, jak rádi naslouchají mé čisté češtině (což už dávno není pravda). Tykání může být naopak ofenzivní, a tak sám mnohdy volím oslovení křestním jménem v kombinaci s vykáním – tím naznačím, že vím, s kým hovořím, ale respektuji jeho či její soukromí.

Nesnažme se znásilnit kulturu firmy přes její vnější projevy. Tykání se nerovná větší otevřenost, stejně jako jedna vlaštovka jaro nedělá. Nechejme lidi nastavit si vzájemné vztahy sami. A buďme jim vzorem. TY i VY.