Usilujeme o zdravé mezilidské vztahy na pracovišti. Filantia = filantropie ( láska k člověku) + Arkadia ( bájná země prostá všech intrik)

Sdílení přináší úlevu jednotlivci a pomáhá pochopit okolí, co se děje. A ono se to děje. Cílem je otevírat oči, informovat, vzdělávat, pomáhat organizacím, aby si uvědomovaly závažnost problému šikany na pracovišti, protože nevěříme, že je to každému lhostejné.

Iniciativa MLUV je výzvou všem obětem šikany, všem svědkům přihlížejícím útrapám svého kolegy, ale také všem zodpovědným manažerům a majitelům firem, kterým záleží na dobrých vztazích na pracovišti, aby začali mluvit. Aby začali komunikovat téma bossingu, mobbingu, staffingu, bullyingu a dalších nežádoucích projevů chování na pracovišti. Aby pečovali nejen o zájmy firmy, ale i o zdraví a bezpečí svých zaměstnanců. Aby netolerovali podobné chování ve svých společnostech a aby mu předcházeli.

Sdílíme s vámi příběhy lidí, organizujeme komunikační kampaně, výzvy k veřejnosti a to vše s cílem odtabuizovat téma šikany na pracovišti. Vaše dotazy, připomínky a příběhy nám piště na adresu info@filantia.cz 

 

 

Příběh z prodejního řetězce
Není to poprvé, co jsem zažila šikanu na pracovišti. Kdo to někdy zažil, pochopí, v jak ponižující situaci se člověk ocitá, pokud je obětí a terčem útoků. Někdy je šikana tak dobře maskována a zakryta mlhovou clonou, že stěží poznáte, že už jste vmanipulováni do hry, kterou nechcete hrát. Pokud ale máte zkušenost a už jste obezřetný, poznáte, že jste součástí hry, a kdo má jakou roli. Našla jsem si brigádu jako pokladní. Práce mě celkem bavila a naučila jsem se docela rychle obsluhovat zákazníky, avšak zaučovací systém nebyl dostačující, a přestože jsem upozornila zástupce manažera, že se ještě necítím úplně jistá ve své práci, hodili mě do vody.  Zaučovaly mě porůznu kolegyně, ale vždy v akci, ve stylu - teď nevím, poradíte? Mnoho situací jsem řešila, až když nastaly, a nebyla jsem na ně dopředu připravená. Mnohdy jsem se musela o radu doprošovat a vůle vyhovět mi nebyla od kolegyň veliká.  Uvědomovala jsem si, že jsem ve zkušební době a že si zkrátka musím poradit a ukázat, že to zvládnu i sama. Bohužel, později jsem zjistila, že to bylo cílem kolegyň nechat mě v tom takzvaně vykoupat. Situace, kdy jsem v jejich očích byla nemožná, jim způsobovaly pobavení. Zástupce manažera na mě několikrát naléhal, abych pracovala déle a přes čas, ale já se ohradila, že pracovat deset hodin za pokladnou je náročné a nechci, abych kvůli únavě udělala chybu při práci s penězi. A že pokud si na tom bude trvat, tak odejdu. Potravinové řetězce navštěvují mystery shoppers.  Jsou to zákazníci v utajení, kteří kontrolují kvalitu práce pokladních – jejich chování vůči zákazníkům, jak reagují, zda jsou zdvořilí, rychlí, efektivní a bezchybní. V čase mého působení na pracovišti nedostala prodejna dobré hodnocení v rámci zmíněného mystery programu.  Byla jsem stále nováček, měla jsem za sebou osm služeb a vedoucí se mě rozhodla vyzkoušet. Já byla ráda, že mi sedí pokladna s penězi, že zvládám poměrně namáhavou práci na soustředění, a stále jsem se cítila, že jsem v zaučovacím procesu.  Vedoucí poslala jednu kolegyni, aby u mé pokladny provedla nákup.  Nikdo mě předem neupozornil, nevěděla jsem, že mám být ostražitá vůči kolegyním, když si nakupují pro svou potřebu, neměla jsem důvod očekávat záludnost. Neprošla jsem školením, jaké jsou triky nakupujících, když chtějí ukrást zboží, a tak se pochopitelně kolegyni podařilo pronést zboží skrze moji pokladnu.  A stala jsem se viníkem. Vedoucí s kolegyněmi mě odvedly do zázemí prodejny a začaly na mě křičet, že jsem nezodpovědná, že každý den dochází k finančním ztrátám v určité objemu. Nedokázala jsem mluvit, byla jsem v šoku, bylo mi to líto, přišlo mi to nespravedlivé. Bylo to účelové a já jsem od začátku neměla šanci v této zkoušce obstát. Kdyby vyústěním byla normální slušná debata, kde mě upozorní, že takové jsou triky zlodějů a na to a na to si mám dát pozor, vnímala bych to jako velmi užitečné školení. Takhle se na mě kolektiv vrhl jako supy a já se cítila totálně bezmocná. A tolik mi záleželo, abych pracoval dobře. Byla jsem tak opatrná a dožadovala se pomoci a informací, které mi však nikdo nedal. Po této zkušenosti jsem prozřela. Viděla jsem věci, které mi před tím unikaly. Tolik jsem se soustředila na práci. Vnímala jsem atmosféru soutěživosti mezi kolegyněmi, strach, který na pracovišti panoval, pomlouvání a nepřejícnost. Jedny prodavačky plakaly, protože nestíhaly práci a byly unavené a přetěžované.  U některých kolegyň jsem měla skutečné obavy, že se zhroutí. A osoba, kterou dnes označuji za bossera, žena, vedoucí, doslova kvetla. Jakoby jí to neharmonické prostředí, plné napětí, stresu a strachu přidávalo živé vody. Rozhodla jsem se pracoviště opustit. Jsem člověk, který má rád výzvy, ale tohle byl předem prohraný boj.    

Read more
Příběh mobbingu na univerzitě
Na fakultu jsem poprvé nastoupila v září před mnoha lety jako zástup za mateřskou dovolenou. Kolegyně plánovala i druhé dítě, proto mi smlouvu prodloužili. Nezadařilo se, tak se chtěla vrátit na své místo.  Kolegyně mi začaly hlídat docházku. Obvinily mě, že v pracovní době chodím pracovat ještě jinam, přitom jsem tam chodila jenom o víkendech. Prý nesmím pracovat nikde jinde atd. Vyvrcholilo to tím, že jsem sama zašla na kliniku psychiatrie, kde jsem byla zaléčená. Našla jsem si jinou práci a chtěla jsem odejít dohodou. Vedoucí katedry mě předběhl a dal mi výpověď z nadbytečnosti. Dostala jsem tříměsíční odstupné za cenu toho, že mě dva měsíce intenzívně šikanoval celý kolektiv. Rok jsem pracovala jinde, vdala jsem se a dlouho byla na mateřské dovolené. Do toho mi zavolala paní sekretářka, že je vypsané výběrové řízení na místo asistentky, abych se přihlásila. Myslela jsem si, že se situace na katedře změnila a za těch 10 let kolegové uznali, že já nejsem ta špatná. Mezitím vyštvali čtyři další kolegy, ale o tom jsem v té době nevěděla. Novou vedoucí ústavu byla kolegyně, s kterou jsem před lety pracovala. Výběrové řízení jsem vyhrály dvě. Obě jsme byly ve stejné situaci, rozvádějící se s malými dětmi. Seděly jsme v jedné pracovně. Zuzana na mě od začátku nasazovala. Myslela si, že jsem ve výhodě, protože se s nimi znám. Jednou při obědě se mě paní vedoucí zeptala, zda má Zuzana nějaké problémy, protože si jí studenti na přednášce stěžovali, že neustále ruší hodiny. Zuzaně jsem vyčetla, že hodiny rušit nesmí. A to byl můj konec. Prý ji psychicky ubíjím. Očerňovala mě před paní vedoucí a ostatními kolegy. Z věty „Klaudie to říkala“ se stalo zaklínadlo a za všechno mohla „Klaudie“. Zuzana dosáhla svého, stala se pravou rukou paní vedoucí. Její nadvláda však netrvala dlouho. Nastoupil mladý kolega, který se s paní vedoucí znal a Zuzanu sesadil z trůnu.  Zoufale jsem hledala jiné místo. Zuzana chtěla zpátky svoji pozici a stala se mojí „nejlepší kamarádkou“. Využívala mě v boji proti mladému kolegovi. Následně byla dlouho v pracovní neschopnosti. Její hodiny jsem musela odučit já až do 11. 3. 2020, kdy byly školy zavřeny. Po letních prázdninách přišla nečekaná zpráva, že naše vedoucí katedry odchází. Všichni jsme se báli, koho dostaneme za šéfa. Mladý kolega dal okamžitě výpověď, později se však vrátil zpátky. V té době jsem měla poloviční úvazek a za 15 tisíc měsíčně jsem učila 4 skupiny. Obvyklé jsou dvě skupiny na celý úvazek. Doufala jsem, že nový vedoucí uzná mé kvality a situace se uklidní. K první potyčce došlo, když jsem dostala na letní semestr 6 skupin, přitom jiná kolegyně jenom 2 skupiny na stejný úvazek. Bylo to celé distančně z domova. Moje děti měly také distanční výuku, ale na OČR jsem kvůli zavření škol nešla. Všechno jsem poctivě odučila. Druhý konflikt způsobily testové otázky ke zkoušce. Ostatní asistenti je mají, a podle nich připravují studenty na zkoušku. Moje skupiny si začaly stěžovat, proč s nimi ty otázky také neprobírám. Domáhala jsem se jich u vedoucího katedry, že je to nespravedlivé vůči mně, a hlavně vůči mým studentům. Kolegové ty ostré otázky probírají na hodinách.  Aby moje skupiny nebyly v nevýhodě, tak jsem pro ně vymýšlela vlastní testové otázky. Několik set otázek. Spoustu práce navíc. V prosinci jsem po zapsání posledního zápočtu padla vyčerpáním. Celý zimní semestr jsem měla těžké migrény, z léků gastritidu. Přitom jsem čekala na výpověď, když už jsem svou práci odvedla. V lednu 2022 jsem se vedoucího katedry na rovinu zeptala, zda se mnou i nadále počítá.  Odpověděl mi e-mailem, že samozřejmě, že mi proplatí i další vzdělávání. Dostala jsem 2 skupiny. Mají ale zcela jiné sylaby a o hodinu delší semináře. Musela jsem si udělat veskrze novou přípravu, a jak jsem se dozvěděla později, kvůli jednomu semestru. Rána z čistého nebe přišla v půlce března 2022, když jsem na úřední desce zahlédla vypsané výběrové řízení pro asistenty. Na přímou otázku e-mailem mi šéf odpověděl chladně, že smlouvu mi prodlužovat nebude. Od té doby otevřeně dává najevo svou nenávist vůči mně. Zesměšňuje mě i s kolegy před studenty, že jsem jenom magistra a že už stejně končím. Vyčítá mi, že jsou se mnou jenom problémy. Když se ho zeptám, jaký konkrétní problém má na mysli, tak mi neodpoví. Kromě toho, že je všude pomlouvám. Koho jsem pomlouvala? Kdy? Komu? Konkrétně co? Tak mi neodpovídá. Jenom na mě útočí, že si už v oboru neškrtnu, že už mě všichni znají.             Na katedře nyní vládne kolegyně Zuzana a pomáhá jí ten mladý kolega, který jí předtím sesadil. Můj konec je její pomstou za to, že jsem jí nekryla záda a otevřeně vystupuji proti její nadvládě. Vím, že mě Zuzana pomlouvá, ale nedokážu si ani představit, co říká. Nikdo mi to do očí neřekne. Kolegové z fakulty se mi vyhýbají obloukem, klopí zrak.             To je můj příběh. V práci jsem vystavována přímým útokům na mou lidskou důstojnost, dobrou pověst, falešným obviněním a naprosto nekorektnímu jednání. To vše bez uvedení jakýchkoli pracovních pochybení… Mobbing je druh rafinované šikany na pracovišti. Samotný pojem mobbing má základ v angličtině (mob = hromadně napadnout, dotírat) a používá se také v etologii (zavedl ho Konrad Lorenz, kde popisuje chování zvířat, kdy si zvířecí společenství (např. stádo) brání své území před vetřelcem tím, že na něj jako celek útočí. V samotných anglicky mluvících zemích se pro označení šikany na pracovišti užívá pojmu emotional abuse (emoční týrání, emoční špatné zacházení). V češtině se lze setkat i s označením teror na pracovišti nebo psychoteror. Stresující pracovní prostředí může způsobovat poruchy spánku, bolesti hlavy, břicha, dušnost, potíže se soustředěním. Chronický stres může mít za následek úzkost, nespavost, vysoký krevní tlak a oslabený imunitní systém. Může způsobovat také srdeční choroby.              

Read more
Bossing v akademickém prostředí
Před třemi lety jsem nastoupila do nového zaměstnání v akademickém prostředí v oblasti administrativy. Byla jsem unešená ze vstupního pohovoru, na němž na mě personální pracovnice působila přátelským či přímo kamarádským dojmem. Cítila jsem, že jsem ve správnou dobu na správném místě… Pak už to šlo rychle. Potenciální vedoucí, docent XY, si mě vybral. Sice u pohovoru mluvil jen o sobě a o svých zkušenostech a pořád se díval do stolu, ale nakonec si mě vybral. Tomuto jeho projevu jsem nepřikládala žádný význam, nechtěla jsem si předem vytvářet nějaké domněnky. První den, kdy jsem nastoupila, jsem se rozhodla, že si to v kanceláři zvelebím. Kromě staršího nábytku zde byly pouze tři květiny, které volaly po přesazení. Tak jsem se toho ujala. O květiny jsem se postarala, dala je do nových kabátků a ony se mi odvděčily tím, že kvetly a toto místo zkrášlovaly. Moje pozice, asistentka vedení, ve skutečnosti znamenala služku pro všechno a pro všechny a nejlépe non stop. Ze začátku mi to nevadilo. Byla jsem vděčná, že mám tuto práci, a proto jsem posunula zdravé hranice vlastního já někam do neznáma a dřela jsem jak mezek. Obětovala také svůj soukromý čas a svou energii. Nechala jsem si vše líbit a to především od mého vedoucího, který si mě pěkně vychutnával - zápisy z porad byly vždycky ohodnoceny jako nekompletní, podklady pro porady v tom samém stylu. Jednoduše vše, co jsem pro něj udělala a přichystala, nebylo podle něj na sto procent v pořádku. Když jsem se ptala, jak to tedy chce, nebyl schopen mi dát konstruktivní odpověď. Trápila jsem se tím, nemohla jsem spát, plakala jsem a obviňovala jsem se, že jsem opravdu tak neschopná, že nedokážu nic udělat pořádně a že jsem tedy k ničemu. Byla jsem z toho i nemocná. Chytla mě záda. V nemoci jsem si uvědomila, že takto to dál nejde. Začala jsem poslouchat na YouTube motivační videa, která mě navedla jiným směrem – do mého nitra. Dokonce jsem se rozhodla, že dám výpověď. Výpověď jsem si napsala a byla jsem přesvědčená, že ji v ten den D opravdu podám. Stačilo ji vytisknout. Do toho jsem měla rozdělanou práci, kterou jsem ale ještě chtěla dokončit. Přišel další zápis pro mého vedoucího XY, který jsem však zformulovala jiným způsobem. Pasáže opakující se z minulého zápisu jsem zkopírovala a vložila jsem je do nového zápisu a odeslala ke schválení. Za chvíli jsem obdržela opravenou verzi zápisu a nevěřila jsem vlastním očím. Pan XY vše přepsal a opětovně zformuloval. Měl tam chyby lexikologické i gramatické. Vůbec jsem nechápala, proč jsem toto předtím neviděla. Opravuje si vlastní již opravené a zformulované pasáže. Proč jsem byla závislá na hodnocení a na pochvale či kritice svého vedoucího či jiných kolegů? Proč jsem si vůbec nevěřila? Výpověď jsem nedala. Začala jsem pracovat sama na sobě a se sebou. Pan vedoucí XY byl mým zrcadlem a vše za co mě kritizoval bylo pro mě vlastně dobré. Bylo to jenom o mně. Píše se mi to teď snáze, jelikož to popisuji s odstupem zhruba dvou a půl roku, za které jsem na sobě zvládla hodně zapracovat. Pomohla mi terapeutická sezení a čištění metodou RUŠ, dále konstelace a kineziologie, přednášky paní Ivanky Adamcové, pana Honzy Vojáčka a pana Jaroslava Duška. Pan vedoucí XY mi již neprovádí žádné schválnosti - nedobírá si mě, neponižuje mě, nedělá ze mě blbce a já zde tedy stále pracuji. Tady by mohl příběh skončit. Ale bohužel nekončí. Netušila jsem, že dostanu v tomto pracovním prostředí novou cennou lekci od nové vedoucí, která nastoupila s úsměvem na rtech a všem nám řekla: „Mám ráda rychlý tah na branku.“ A jak řekla, tak také udělala – začala nás pěkně prohánět. Posílá úkoly ke zpracování v rozsahu 24 hodin a zadává hraniční termíny ke splnění, nejlépe ihned. Honí jeden termín za druhým, poletuje tady a má nápady na X projektů, které před sebou však jen valí. Chce po nás jen výsledky, aby se předvedla, jaká je to hvězda. Tato vedoucí byla na svou pozici politicky dosazena. Prošla výběrovým řízením tak, že sice pohořela v psychologickém testu, ale naopak měla nejlepší prezentace a tabulky. Na pozici finanční ředitelky neměla zkušenosti, ale to nikoho nezajímalo. Když přišla na sekretariát, zadala mi práci, že jí budu reportovat a že budeme mít přátelský vztah. A když mě bude něco trápit, ať to hned řeším s ní. Řekla jsem si, že to je nějaké divné a že to smrdí. A taky že jo! Posílala mě, ať jí kupuji silonky, ať ji objednávám k lékaři, ať jí vyzvedávám děti, … Pak mi začala zadávat úkoly - vytváření speciálních grafů - bez plných informací a bez mého předchozího zaškolení. Návod je prý na YouTube. Neposkytla mi ani softwarový licenční doplněk, bez kterého se grafy vytvářet nedaly apod. Přistihla jsem se, že myslím pořád na práci. Že špatně spím. A tak jsem řekla dost! Dala jsem si s ní schůzku a oznámila ji, že za trvání stávajících podmínek odejdu. A že pokud mě bude úkolovat tak, jak to dělá doposud, tak si promluvíme někde jinde, třeba před odboráři, kterým vše dokáži přiloženou emailovou komunikací. Mluvila jsem s ní úplně v klidu, byl to můj monolog, věděla jsem, že nemám co ztratit. Ona jen řekla: „OK“. Nic víc. Jak to tedy dopadlo? Našla si jiného fackovacího panáka, jinou loutku a mě nechala na pokoji? Ano, tak to bohužel dopadlo. Nové loutky přicházejí a odcházejí, jelikož toto chování je neúnosné. Necítím se jako vítěz, ale cítím se nově, svobodně. Poprvé jsem se postavila sama ze sebe a vzhledem k tomu, že moje pracovní smlouva je na dobu určitou, tak jsem zde v klidu, o nic mi nejde a do práce se těším. Užívám si polední pauzy, raduji se z maličkostí a už neřeším jiné pracovní vztahy a toxické klima. Z této hry jsem vystoupila. Dobře se mi spí a nebolí mne záda. Těším se na novou práci a jsem vděčná, těmto učitelům za to, co mě naučili. Celou tu dobu to bylo jenom o mně, o uvědomění si sama sebe a své hodnoty. To, co jsem si zde prožila, teď beru jako cennou lekci a nic mi na tom nevadí. Když jsem se se vším svěřila partnerovi, tak mi na to řekl: „Můžeš si za to sama.“ Nechápala jsem jeho reakci, přála jsem si politovat, hledala jsem pochopení, ale vlastně měl pravdu.  Budu ráda, když tato moje zkušenost, někomu jinému pomůže. Nestyďte se za to, co se vám děje, nestyďte se za sebe a za to si říci o pomoc. Nikdo není důležitější, než vy sami a nikdo jiný to za vás nevyřeší.      

Read more
Mobbing a bossing v mateřské škole
Kdo je paní Jana?  Pedagogická pracovnice Učitelka MŠ Věk 50 + Má ráda svou práci Rodiče dětí jsou s její prací velmi spokojení Jana má mnoho inovativních nápadů pro zlepšení a rozvoj výuky, které realizovala až do doby začátku šikany, 2017, která trvá už mnoho let / součástí šikany je i bojkot ze strany nadřízených a kolegů paní Janě vykonávat její práci = překážky, odmítání, pomlouvání, dehonestace, přímé lži, falešná obvinění…. 5 let šikany a ještě to neskončilo 2014 – Paní Jana nastupuje do zaměstnání, je zkušený pedagogický pracovník, má elán, nové nápady, má ráda svou práci a práci s dětmi, rodiče jsou s ní velmi spokojení, děti jí mají rády  Březen 2017 - První falešné obvinění paní Jany ze strany kolegů = obvinění bylo vyvráceno a doloženo jako falešné = začátek NEPŘETRŽITÉ šikany "Po dobu 2 let jsem nikdy neměla problémem na pracovišti a chodila jsem do práce ráda. Situace se změnila v březnu 2017, když mne vedoucí učitelka s paní uklízečkou obvinily z věcí, které jsem neudělala (problém s romským chlapcem ), tak jsem oslovila matku dítěte, která mi řekla, jak to celé bylo, že se mnou nemá žádný problém, ale právě s vedoucí učitelkou, paní uklízečkou a další pedagogickou pracovnicí ! Maminka chlapce  napsala zprávu, ve kterém popisuje nespokojenost a chování právě těchto učitelek a paní uklízečky ke svému synovi. Poslala ji na Odbor školství a památkové péče." Paní Jana byla odkázána na zřizovatele a tím je MÚ – ten nic neřešil. Červen 2017 - Druhé falešné obvinění – údajné odcizení 1 000 CZK – opět paní Jana vyvrátila Vytrvalé vytýkací dopisy paní Janě po dobu 5 let - důvod k trvalému odebrání finančního osobního příspěvku = 600 CZK měsíčně a vyhrožování ukončením pracovního poměru Paní Jana se brání, falešná obvinění úspěšně vyvrací a nesouhlasí s nespravedlivým odejmutím finančního osobního příplatku za vykonstruované lživé výtky – paní Jana bojuje za spravedlnost 5 let Říjen 2017 - Dovolání paní Jany se k MŠMT poprvé  Vážená paní Jano, děkuji za zprávu, způsob řešení je Vaším rozhodnutím, včetně možné medializace případu. Přeji hezký den. Srdečně zdravím Mgr. Vladimír Sklenář ministerský radaoddělení institucionální výchovy a prevence Únor 2019 - Dovolání paní Jany se k MŠMT podruhé  Vážená paní Jano, úvodem je třeba sdělit, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy není kompetentní hodnotit kvalitu vzdělávání a prošetřovat uvedené skutečnosti. Tyto kompetence v rámci inspekční činnosti a hodnocení vzdělávací soustavy z hlediska dodržování právních předpisů patří České školní inspekci (dále ČŠI). Jelikož v dopise sdělujete, že jste již kontaktovala ČŠI, doporučujeme Vám obrátit se s výsledkem šetření přímo na Ústředí ČŠI, které se bude podnětem zabývat. Pokud pro Vás výše uvedené nebude dostačující a porušení jsou natolik závažná, jak v dopise sdělujete, obraťte se se svými důkazy týkající se mobbingu, stalkingu a jiných závažných obvinění, která zmiňujete, na Policii ČR a podejte trestní oznámení, případně dejte podnět k soudnímu řízení. S pozdravem Ing. Eva Čonková Vyčleňování z kolektivu: Když byly dříve 2 stoly v jídelně ( ještě před rekonstrukcí MŠ ), měla jsem při obědě dokonce stůl zvlášť, abych nemohla sedět s ostatními učitelkami. Když náhodou kolegyně X při obědě seděla u stolu, tak po mě chtěla, abych se zvedla a sedla si jinam.    Při pobytu venku si nemohu sednout na lavičku také s ostatními učitelkami - zakazuje mi to kolegyně X. Nevím nic o tom, kdo má např. narozeniny, na koho se prostě vybírají peníze, apod., ráda bych také přispěla a šla popřát, ale jsem vyčleněna, nepočítá se se mnou. Učitelky z MŠ se ke mně díky situaci která panuje v naší MŠ a zkresleným informacím ze strany učitelek z MŠ postupně obracejí zády – což dříve nebylo. Jsou ovlivněné a mají strach. Kolegyně Y říká dětem ze své třídy, aby mě nezdravily a že je nemám ráda – děti se mě na to ptaly na školní zahradě a vím to také od rodičů dětí – léto 2020 Více jak 3 roky si přede mnou ostatní učitelky zamykají své třídy = mám tudíž omezený pohyb po MŠ, není možné si např. půjčit stavebnice pro děti z jiné třídy, apod. Nikdo není ochoten mi pohlídat děti v době, když potřebuji na WC = zdrav. problémy, nedostatečný pitný režim Ředitelka mě vědomě nutí porušovat bezpečnost práce u dětí  Červen 2020 - Petice rodičů na obranu paní Jany Adresát petice MU na podnět rodičů a jejich petice nereagoval Vytrvalý mobbing, kterému paní Jana čelila a čelí: „ Nechceme jí tady, my se jí snad nezbavíme holky. Jak bude vychylovat, pošlu jí do prdele, kurva neser mě, ty krávo jedna.„ Už i paní X říká, že se k ní máme chovat natvrdo „„ Holky, nebude tu mít na nic žádnýho svědka, kdyby něco, tak budeme říkat ….my nic nevíme, nic jsme neviděly, neslyšely….nebudeme jí nic říkat „„ Musíme to vzít do svých rukou, ať ředitelka přitvrdí „„ Hele, ty musíš pořád ředitelce říkat, že jí tady nechceme. To je kráva, hajzl „„ Svině jedna. Řekla jsem ředitelce, aby na ní napsala stížnost na ČŠI, na zřizovatele a jestli to neudělá, tak že dáme hromadnou výpověď. Když nám jí tady nechá, tak se z ní tady posereme.“ "Paní X by na ní holky platila, ta by jí zlikvidovala hned, ta by jí dala, ta potřebuje pevnou ruku.“„To je její poslední šance, já jí ukážu, to mě ještě nezná, mám větší  ego než ona, už chci aby vypadla."„Říkám ředitelce, ty vole, 3 roky na ní píšeme stížnosti a pořád  se nic neděje„"Hele, ty na ní musíš pořádně přitvrdit, jako že jsi vedoucí učitelka, musíš mít větší pravomoce.„„Já nemám žádný pravomoce, já mám jen předávat informace a už mě  to vůbec nebaví.“„Nevím proč vůbec leze do práce, proč není doma. ...roznáší tu koronavirus.„ Mobbing je druh rafinované šikany na pracovišti. Samotný pojem mobbing má základ v angličtině (mob = hromadně napadnout, dotírat) a používá se také v etologii (zavedl ho Konrad Lorenz, kde popisuje chování zvířat, kdy si zvířecí společenství (např. stádo) brání své území před vetřelcem tím, že na něj jako celek útočí. V samotných anglicky mluvících zemích se pro označení šikany na pracovišti užívá pojmu emotional abuse (emoční týrání, emoční špatné zacházení). V češtině se lze setkat i s označením teror na pracovišti nebo psychoteror. Stresující pracovní prostředí může způsobovat poruchy spánku, bolesti hlavy, břicha, dušnost, potíže se soustředěním. Chronický stres může mít za následek úzkost, nespavost, vysoký krevní tlak a oslabený imunitní systém. Může způsobovat také srdeční choroby.

Read more