Usilujeme o zdravé mezilidské vztahy na pracovišti
Svépomocné skupiny Filantia pomáhají v boji se šikanou na pracovišti Nadační fond Filantia poskytuje zdarma pomoc lidem, kteří jsou anebo byli terčem psychického násilí na pracovišti. Činnost svépomocné skupiny vychází z faktu, že neřešená šikana na pracovišti je příčinou každého pátého pokusu o sebevraždu. Podle zkušenosti fondu Filantia právě včasná pomoc ve formě vyslechnutí, konzultace a poskytnutí rady mnohdy odvrátí další eskalaci konfliktu. Nadační fond Filantia tuto jedinečnou službu poskytuje zdarma.    „Svépomocnou skupinu jsme budovali půl roku. Nejsme si vědomi, že podobný projekt existuje v České republice a inspirovali jsme se Německou praxí, na kterou nás upozornil pan doktor Pavel Beňo, který je naším garantem. Ověřili jsme si, že Svépomocná skupina má svůj význam pro mnoho lidí, že prokazatelně pomáhá a že výsledky, které doposud máme, předčily daleko naše původní očekávání“, vysvětluje Julie Růžičková, moderátorka jedné ze skupin. Julie Růžičková má sama se šikanou na pracovišti vlastní zkušenosti, které jí přiměly k tomu, že vznik této služby iniciovala. Podle ní právě možnost svěřit se, poradit se a sdílet své zážitky je ohromně důležité pro oběti šikany na pracovišti. Jí samotné v době, kdy čelila bossingu, taková pomoc citelně chyběla. Každý, kdo se stal terčem útoků svého kolegy nebo nadřízeného, hledá pomoc a radu, a to v takové formě, která mu pomůže oprostit se od pocitů studu, obavy z výsměchu nebo bagatelizace situace. „Skupina se stala pro mě pilířem, o který se lze opřít. Nacházím zde velké porozumění, oporu, a také pocit bezpečí. Jsem vděčná za to, že taková skupina existuje a že jsem zde potkala takové lidi, kteří mají nejen obdobnou zkušenost, ale také vědomosti a znalosti, jejichž sdílení je pro mě velkou pomocí. Přeji všem, kteří si prochází nebo prošli bossingem, mobbingem nebo šikanou v zaměstnání, aby měli takové štěstí jako já a měli možnost se svěřit a sdílet své trápení zde, ve Filantii,“ popisuje členka skupiny, paní Lenka. Paní Lenka navštěvuje skupinu pravidelně a obrátila se na ni v době, kdy řešila obtížnou situaci v zaměstnání. Skupina jí pomohla nahlédnout na situaci z jiných úhlů pohledů, čehož většinou jedinec pod tlakem emocí a pocitu příkoří, které se mu děje, není schopen.  Odstup a střízlivé hodnocení situace je při tom zásadní pro další vývoj. Ten může buďto být vyhrocený, kdy se jedna nebo druhá strana domáhá svých práv soudní cestou, nebo v důsledku permanentního stresu dojde u člověka i k poškození zdraví a minimálně k vyhoření. „Stále je věnována v mnoha firmách a organizacích malá pozornost důležitosti vztahů na pracovišti, tomu odpovídá i často špatně nastavená firemní kultura a žádná nebo minimální prevence výskytu patologických vztahů“, doplňuje Jiří Devát, předseda správní rady Filantie. Jiří Devát v minulosti zastával vrcholové pozice v mezinárodních společnostech – byl generální ředitel společností Microsoft a CISCO Systems a rozvoji firemní kultury v nadnárodních společnostech se věnuje doposud. Účast ve skupině je dobrovolná, postavená na principu důvěry a respektu. Členy skupiny jsou osobnosti z různých sfér. Vyhledávají ji nejen oběti šikany, ale také expertní dobrovolníci z řad manažerů a mediátorů. Kromě psychické podpory a porozumění si členové skupiny navzájem poskytují i odborné rady, a to vše podle pravidla skupiny - svépomocně. Počet účastníků jedné skupiny je stanovený na limit deseti lidí. Tak lze zachovat intimitu a prostor pro diskusi všech. Na průběh skupiny dohlíží moderátor, který sleduje cíl, aby se účastníci učili vzájemnému naslouchání a respektování druhého. Stud, neznalost práv, nátlak na pracovišti, psychické vyčerpání, ponižování, kterému zaměstnanci čelí, to jsou důvody, proč lidé vyhledávají službu Svépomocné skupiny Filantia.  „To, že nás podporují svým zájmem také zkušení manažeři, je ohromný benefit pro účastníky skupiny, kteří tak získávají od těchto expertních dobrovolníků mimořádně cenné rady. A vím, že i pro tyto experty je Svépomocná skupina velice přínosná. Oni zase získávají vhled do reality lidí, kteří by se jim v takové míře v běžném pracovním vztahu nesvěřili. Zkrátka, je to platforma, která spojuje, pomáhá a propojuje osobnosti, které se ztotožňují s posláním Filantie“, vysvětluje Julie Růžičková. Tuto unikátní službu poskytuje Nadační fond Filantia zdarma. Přihlásit se může zájemce na webu Nadačního fondu Filantia prostřednictvím přihlašovacího formuláře. Podmínkou je stvrzení souhlasu s Etickým kodexem skupiny, což garantuje bezpečnost pro každého člena. Projekt Svépomocná skupina vznikl v době pandemie koronaviru covid-19, a proto od začátku své existence probíhala skupina v online formě. To se osvědčilo a účastníci si pochvalují, že nemusejí řešit potíže s dostupností v případě prezenční formy. Pro členy skupiny je cenné i to, že si mohou sdílením a dotazováním v důvěrném prostředí ověřit, zda se v jejich případě jedná o bossing nebo jiný druh šikany, což potvrzuje zkušenost Nadačního fondu Filantia, že většina lidí není obeznámená s tím, jak šikanu definovat, jak jí rozpoznat, jak se jí účinně bránit.    „Vedení firmy často prostě nedochází, že násilí v pracovním kolektivu poškozuje celou firmu. Procesy jsou nastavené tak, že jednotlivce je možné obětovat ve prospěch celku. Ale funguje to obráceně – negativní jevy se multiplikují do celé pracovní skupiny nebo firmy. Negativní dopad na výkonnost má už jen pocit, že k šikaně dochází. Mnohdy takto pracovníci mohou hodnotit i nezvládnutou komunikaci ze strany nadřízeného. Dopad na pracovní morálku a výkon je ale stejný. Data výzkumu nám říkají, že zhruba třetina případů jsou nějakým druhem jednorázového konfliktu s nadřízeným nebo kolegou. A zaměstnanci to mylně označí za šikanu a chovají se tak – tedy opět ztráta motivace, fluktuace a pro firmu rostoucí náklady. Je v bytostném zájmu firem lidem vysvětlit, co je a co není šikana“, uzavírá Jiří Devát. Neznalost toho, jak rozpoznat patologické vztahy na pracovišti, jak komunikovat s obětí šikany nebo s jejím iniciátorem, jak identifikovat zdroj konfliktu a jak situaci řešit a správně mediovat je problém většiny firem. Proto se Nadační fond Filantia rozhodl otevřít vzdělávací akademii, která nabídne workshopy, semináře a školení v oblasti vztahové firemní kultury. V nabídce budou také školení pro jednotlivce zaměřené na rozvoj asertivity a vlastního sebeuvědomění. „Osobně jsem dohlížel na rozvoj Svépomocné skupiny Filantia a výsledky, kterých dosahujeme, mě velmi těší.  Při jejím rozvoji nám pomohly i výsledky průzkumu, který jsme zrealizovali v loňském roce. Ten mimo jiné ukázal, že 88 % případů šikany, respektive nějaké formy psychického násilí nikdo fakticky neřeší. To znamená, že zhruba polovinu těchto případů (45 %) nikdo ani neoznámí, a druhá polovina (43 %) jsou případy, kdy se oběť snaží věc řešit neformálně. Jak přehlížení problému, tak neformální stížnost, ale v důsledku spíš posiluje pozici útočníka a situaci v pracovní skupině zhoršuje“, rekapituluje odborné poznatky Jiří Devát.   O Svépomocné skupině Filantia Svépomocná skupina nadačního fondu Filantia je postavená na principu skupinové psychoterapie, která pokrývá léčbu následků stresu a traumatu, způsobených dlouhodobým psychickým násilím (tj. primárně bossingem a mobbingem) v pracovním prostředí. Teorie metody svépomocné vztahové skupiny je založena na konceptu, že hojení ran způsobených stresem, právě prožívaným traumatem či posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), které mají své kořeny v dlouhodobě provozované šikaně, lze léčit prostřednictvím kontaktního terapeutického vztahu. V lidských vztazích je důležitá potřeba vyjádřit vděčnost a laskavost. Když je mezi členy skupiny pocit bezpečí, poskytují si sdílenou zkušenost a stabilitu, mohou se na sebe spolehnout a dostávají tak příležitost k sebedefinici a k vytváření vzájemných vztahů. Je to důvěra, sdílený vztah, validace, konzistentní spolehlivost, bezpečnost a neustálá reakce na vztahové potřeby každého člověka, která pomáhá odstranit pocity křivdy, napravuje kumulativní zanedbávání, rozpouští chronický stres a léčí trauma. Záštitu projektu Svépomocná skupina Filantia udělily paní Dipl.-Pol. Jana Maláčová, MSc., ministryně práce a sociálních věcí a Mgr. Milena Johnová , Členka Rady hl. m. Prahy pro oblast sociální politiky a zdravotnictví O Nadačním fondu Filantia Nadační fond Filantia je veřejně prospěšný a dobročinný. Cílem jsou vzdělávání a osvěta v oblasti pracovních vztahů a pozitivní změny v prostředích firem, akademické sféry, vzdělávacích institucí.  Nástrojem je podpora jednotlivců i celé společnosti za účelem bezpečného pracovního prostředí a rozvoje zdravé firemní kultury.  Tématy jsou psychické násilí v pracovně právních vztazích, účinné metody vedoucí k eliminaci těchto jevů, odborná pomoc firmám a organizacím s prevencí, právní pomoc obětem. Nadační fond organizuje i sbírky a fundraisingové aktivity ve prospěch vzdělávacích a popularizačních projektů. Činnost nadačního fondu stojí na třech pilířích: vzdělávání, prevence, pomoc. Hlavními projekty jsou Svépomocná skupina Filantia, Poradna Filantia a vzdělávací akademie LiveTHEDay.   Kontakty: Julie Růžičková, tel.: 733 100 057, email: JulieRuzickova@filantia.cz Jiří Devát, tel.: 602 209 603, email: JiriDevat@filantia.cz   https://www.filantia.cz/             @filantia_fond   Read more
Emoce se věkem neztrácejí - nestyďme se za ně

Nedávno mi můj nejmladší syn Alan vyprávěl s nadšením, že jejich učitel už na ně ve třídě neřve. 

 

Byl to učitel, který, ještě před lockdownem, na děti hodně křičel. Byl prý hysterický, a děti tak téměř do jednoho nesnášeli fyziku. Z té doby si vzpomínám i na další vyprávění syna, o tom, jak se jeho spolužák přihlásil aktivně k tabuli, ale odpovídal chybně a pan učitel ho vyřval před celou třídou.
"Já se určitě nikdy k tabuli nepřihlásím", uzavřel Alan svoje vyprávění.
"A nebudeš mít rád fyziku, pokud se ti nezmění učitel" reagovala jsem já a byla jsem naštvaná.

A hodně mě to mrzelo, kvůli Alanovi, kterého dřív fyzika bavila. A štvalo mě, že jeden člověk otráví tolik mladých lidí, jejich vztah ke škole, ke vzdělávání, a taky, že děti někdo uráží a jakým právem vlastně?  

 

Ale teď už učitel neřval. "Jak to? Co se stalo?", zeptala jsem se Alana. Odpověděl mi, že si hodně rodičů stěžovalo na chování pana učitele. Ten se nyní chová jinak, nekřičí, dětem vysvětluje látku trpělivě, je s ním prý legrace a dokonce je to podle dětí asi teď nejlepší učitel. 

 

A já se ptám: vidíte tu analogii, učitel a manažer (people manažer)?

 

Všichni víme, jak je role učitele klíčová a jakou má moc ovlivnit postoj dítěte nejen k předmětu, ale pomáhá mu utvářet si i hodnoty, protože dítě potřebuje vzory. Vždyť jsme to mnozí zažili, my, z generace Husákových dětí.

Vyprávěl mi jeden kamarád, dnes vysokoškolsky vzdělaný člověk: "Když jsem byl na základce, tak jsme měli 45 minut stresu, křiku, ponižování a nadávek při každé hodině ruštiny. Kovaná komunistka, psychicky labilní učitelka ruštiny, která často navštěvovala psychiatrickou léčebnu v Nové Pace, byla po roce 89 ze školy konečně odejita. Má sestra byla svědkem fyzického násilí z její strany na jednom žákovi. Ale to ji nezlomil vaz. Vaz jí zlomila až revoluce. Byla to doba, kdy si člověk myslel, že to je takto normální a že to bude napořád. Ty jizvy jaké to zanechalo! Já jsem patřil k těm žákům, kterým to šlo. Ti ostatní byli podle ní dacani, neměli pět p, neříkalo jim to pane, neměli filipa, lezlo to z nich jako z chlupaté deky apod."

 

Ale my jsme pořád jako ty děti, i když jsme už dospělí. Potřebujeme vzory, potřebujeme víc než jen motivaci ve formě známek, nebo dnes už výplaty. Potřebujeme uznání, potřebujeme opravovat, potřebujeme povzbuzovat. Potřebujeme být akceptováni. Potřebujeme rozumět zadání své práce. A nechceme být urážení a ponižovaní.

 

Pedagogové jsou na svoji roli připravovaní na vysoké škole,  přesto nejsou na toto zaměstnání mnozí z nich povolaní, nejsou lidsky, emocionálně ani osobnostně vybavení. 

Po několika letech studia předmětu, ale také psychologie, nauky o vyučování, rétoriky a přednesu, jsou stále na školách pedagogové hysteričtí, špatně řečnící, mnozí i zlomyslní a podlí vůči svým žákům. 

 

Manažeři se stávají manažery cíleně, někteří z úleku nebo z protekce. Je nemálo talentovaných manažerů, zkušených, s vysoce rozvinutou emoční inteligencí. A je také nemálo manažerů, kteří nejsou na práci s lidmi školení a nemají pro ni předpoklady. Máme 30 procent výskytu  bossingu podle průzkumu nadačního fondu Filantia a odborníci se shodují, že ve skutečnosti je výskyt šikany v práci o dalších deset procentních bodů vyšší. Bossing -  šikana nadřízeného vůči podřízenému se vyskytuje ve všech sférách.

 

Zaměstnanec, na kterého řve jeho nadřízený a jinak ho ponižuje, v tom zůstává často sám. A zažívá stejnou frustraci, zklamání, odpor a stavy strachu, jako to malé dítě ve škole. Je na tom možná hůř - stydí se. Je bezbranný, spěje k vyhoření, práci opustí s pocity křivdy a ponížení a nespravedlnosti. 

 

Rodiče žáků, na které řve jejich učitel, si mohou stěžovat. Dnes už ano. A lze dosáhnout změny. Jako v případě mého syna Alana, v chování pana učitele, jindy osoby učitele. Už si nemyslíme, naštěstí, že je to normální děti ponižovat, urážet, stresovat. Protože máme taky vzpomínky na báječné učitele, kvůli nimž jsme daný předmět milovali, hltali jsme každé slovo a zpětně víme, jak nás jeho osobnost v dobrém ovlivnila.

 

Příběhy, které slyšíme ve Svépomocné skupině Filantia a které nám lidé píšou, jsou ošklivé a smutné, a mají toto společné: neúcta k lidem, zneužívání moci, nízká emoční inteligence manažera a jeho neschopnost vést lidi, komunikovat, zadávat práci, dávat zpětnou vazbu.

 

Průměrná mzda je v české republice 35 tisíc CZK pro muže, 30 tisíc CZK pro ženy. Žen samoživitelek je 170 000. Není to jen výplata, která je hlavní motivací člověka k práci. Práce se dá dělat dobře anebo se dá „šulit“. Taky jsme „šulili“ písemky a uhrávali jakžtakž známky, protože jsme předmět nesnášeli.

 

Stejně jako si nemyslíme, že je normální urážet a ponižovat děti, neměli bychom si myslet, že je normální urážet a ponižovat dospělé. Naopak je normální se proti takovému chování ohradit. 

Read more Vybrala bych si dream job

Znáte tu otázku: Jakých pět věcí byste si vzali s sebou na opuštěný ostrov? A někdy je to ještě míň: třeba jenom tři věci. Vždycky mi tahle otázka přišla mírně pitomá. Neexistoval pro mě klíč k tomu, jak sestavit výběr předmětů, který by mi život na ostrově zachránil. S limitem na jejich počet to zkrátka nikdy nedávalo smysl. (A většinu podobných výzev, abych našla první tři slova ve změti písmen nebo abych rozpoznala symbol v něčem, co vypadá na první pohled jako neuvěřitelná patlanice, ponechávám stranou😊)

 

Nicméně mě nedávno zaujal kvíz podobného ražení: Jakou jednu pilulku byste si vzali, přičemž máte nárok pouze na jednu z následujícího výběru: peníze, vztahy, sex, večírek, najít lásku, radu, práce snů, obejmutí, odpovědi, cestování. Cože!?, pomyslela jsem si se smíchem, já jsem se nechala nachytat na kvíz? No, nechala.

Dream job, pomyslela jsem si v duchu, aniž bych dlouho přemýšlela. Jasná volba. Neváhala jsem se svým osobním výběrem ani minutu. A dokonce jsem začala nad danou bleskovou volbou dumat i v širším kontextu. Ty souvislosti možná nejsou na první pohled zcela zřejmé, ale pokud máme dream job (a většina z nás po něm touží), tak děláme takovou práci rádi, s vášní, s nasazením, doslova s láskou, a to i když jsou okolnosti mimo naši sféru vlivu, někdy systém zčásti nefunguje, jak má, anebo nefunguje úplně. Jsou takové dny blbec. My však víme, že se úspěch dostaví, protože naše energie a poctivá práce se zúročí. Dříve nebo později. A především: my jsme odolní i vůči horším časům, jsme odhodlaní to urvat, pracovat jak nejlépe umíme, dávat ze sebe to nejlepší. Cítíme veliké uspokojení, rozdáváme se na všechny strany a vrací se nám to. Utužujeme pozitivní vztahy, které jako by samy od sebe se rozvíjejí kolem nás. Soukromé partnerské vztahy, naši blízcí, přátelé, známí, kolegové. (Ale není to samo sebou; na světě nic není samozřejmé…) Věříme na dobrou energii, jdeme příkladem druhým. Jsme nadšeni, pořád spokojeni, prostě život je fajn a my pociťujeme, že každý den naší existence je naplněn tím správným smyslem. Plus: máme rodinu a staráme se o děti, vychováváme je (v rámci možností:-), ukazujeme jim cestu, resp. cesty, podporujeme je a motivujeme, seznamujeme je s tím, „jak to na světě chodí“ a „co je na světě dobré a špatné“. A zároveň se snažíme nezapomenout ve víru rodinných a pracovních radostí a starostí na nesmírně důležité věci: žít svůj vlastní život, realizovat se a rozvíjet svůj potenciál, vzdělávat se, tvořit. A proč je to tak důležité v čase, kdy máme hrozně málo času? Protože: „Pokud dlouhodobě ignorujeme své potřeby, někdo za to zaplatí: buď my samy, nebo ostatní.“ (Thomas dAnsembourg). Jednou by nás tento kostlivec ze skříně mohl dohnat a vytknout nám: Ty jsi zapomněl / zapomněla na sebe. A proto je nutné spět k syntéze našeho bytí a nezapomenout na vnitřní vyváženost komplexního systému, který se jmenuje: Můj život. Takže: když vše funguje, jak má, tak my máme radost, že věci, vykonávané činnosti a úkoly do sebe zapadají jako ozubená kolečka v soukolí, pociťujme vnitřní uspokojení z toho, jak se symbioticky doplňují jednotlivé části našich aktivit a my díky jejich uskutečňování rosteme.

 

Dream job představuje pro každého něco jiného. Pro někoho práci s tím nejvyšším možným výdělkem. Pro jiného možnost pracovat s určitými lidmi, pomáhat jiným. Pro dalšího volbu být celý den v přírodě, mimo dosah civilizace. Pro jiného kreativně realizovat své vize. Ale co představuje společný jmenovatel pro všechny: spokojenost, že našli jsme svůj dream job a že jej mohou vykonávat. Poznáte na první pohled člověka, když má svoji práci rád. A to ještě dříve, než o ní začne mluvit. A někdy ještě dříve, než vůbec promluví. Takový člověk je sebejistý, spokojený, plný energie, je zvláštně vnitřně klidný, protože „sedí“ na té správné židli. 

 

Vždycky jsem litovala lidi, kteří neměli svou práci rádi. Upřímně mi jich bylo líto, protože jejich otrávenost, nervozita, vnitřní nespokojenost, určitá zloba a napětí byly cítit a byly vidět. Takoví lidé chtějí být ve Vaší blízkosti. Chtějí načerpat aspoň kus Vaší energie. Představujete pro ně možná poslední šanci, aby vyléčili Vaším prostřednictvím svoji mizérii anebo alespoň trochu na chvíli eliminovali svůj neduh. Přežívají v práci, možná kvůli penězům, kvůli strachu, kvůli jistotě, kvůli moci, všechny důvody jsou legitimní. Protože však svoji energii již vyčerpali, sají ji z druhých.

 

Ale zpátky ke kvízu. Opravdu myslím, že když získáte svoji práci snů, kterou děláte rádi, dostaví se úspěch, a s ním i peníze, tolik peněz, kolik chcete. No a s tím jde ruku v ruce spokojený život, vysoká míra seberealizace, kdy na Vás jako na spokojeného, šťastného člověka reagují lidé, kteří si Vás zamilují a najdete lásku a půjdete s ní na večírek a postupně si budujete vztahy s lidmi v práci, .........., ano, jedna pilulka za druhou. Jedna poučka praví: „Dostaneš tolik, o kolik požádáš.“ A tato poučka neplatí pouze ve vztahu k penězům. Je to o Vašich prioritách a vnitřním nastavení.

 

Tak tenhle kvíz se mi opravdu líbil, protože má řešení. 

 

 
Read more Velký bratr tě sleduje?

Vrátil jsem se z dovolené a na stole mě čekala pracovní výtka. Důvodem byla má pár dní stará fotka z řecké pláže uveřejněná na Instagramu, pod kterou jsem napsal něco o – s prominutím – vyplaveném bubákovi, co bych ho nejraději poslal místo sebe zpět do toho našeho Kocourkova. Byla to nadsázka, firmu jsem ani nezmínil a především si myslím, že je protiprávní sledovat mou soukromou komunikaci.

Pročtěte si pečlivě svou pracovní smlouvu i případný firemní etický kodex. Možná už při četbě těchto dokumentů naleznete odpověď na váš pocit křivdy. Firma má právo se domnívat, že vy a lidé, kteří vás na sociálních sítích sledují, oním Kocourkovem myslí ji. A už vůbec se firmě nemusí líbit, že je vytvářeno jakékoli pojítko mezi ní a citlivým společenským tématem (navíc vyřčeným necitlivým jazykem). Nejste první a zcela jistě ne poslední.

Co vás zřejmě zneklidňuje ještě více, je fakt, že vás firma sleduje i ve vašem soukromí. Není nezvyklé, že si velké firmy nechávají na kandidáty do manažerských funkcí zpracovat podrobnou investigativní zprávu. Nelže nám se vzděláním či svou rodinnou situací? Opravdu jdou jeho peníze na charitu? Jde o profesionální detektivní činnost a sám jsem takový proces dvakrát absolvoval. A já do jisté míry souhlasím. Kdykoli si čtu životopis uchazeče, uvažuji jako u Shakespeara, kolik se toho ztratilo v překladu. Je daný kandidát lepším adeptem na manažera nebo romanopisce? Současné technologie zmírňují toto dilema – v digitálním prostoru je váš život tak odhalený... Pokud si vás takto proklepnou předem, můžete se divit, že vás pak sledují i během trvání vašeho kontraktu?

Přesto při výběru zaměstnanců nesouhlasím s rešerší sociálních sítí. To, že někdo před přáteli vystupuje jako šašek, tvrďák či donchuan, může být jen hereckou rolí, kterou hraje v uzavřené skupině se svými vlastními komunikačními pravidly. Personalisté, resp. hiring manager by měl být schopen rozpoznat osobnost uchazeče z přímého kontaktu, jinak je to jako s křivými okurkami v Evropské unii. Technologie by neměly sloužit ke kompenzaci nedostatku lidské empatie a inteligence.

Během posledních dvaceti let se toho tolik změnilo v mezilidské komunikaci! Od literárních dopisů jsme přešli na rychlé emaily, od emailů k telegrafickým messengerům, pak ke „zdi“ a hashtagům, k live videím… Abstrahujme od konkrétních technologií, přesto je zřejmé, že existují nástroje, kdy můžete poslat fór konkrétní osobě, sdělit svůj názor definované skupině lidí anebo své přesvědčení pověsit jako trenky na Hrad. Pak se tedy však o nich a tak i o vašem přesvědčení dozví každý. Je třeba zvážit způsob a počítat s následky.

Časy se nenávratně změnily, dnes už nemůžete jen tak o víkendu vyrazit na pánskou jízdu či poslat „bubáka“ místo sebe do práce… Svět je propojen, stále online. A přecitlivělý. V počátcích internetu se dalo tiše – byť ne snadno – urovnat, když se můj zaměstnanec proboural hasicím přístrojem do hotelového pokoje jisté ženy. Dnes by mu přišla výpověď ještě v průběhu hasičského útoku mailem. Každá firma si svou čest na veřejnosti chrání, i kdyby měly lítat třísky. (Nejen ty z těch dveří.)

Pořád vás štve, že po vás jdou? A jak to vlastně máte s vaší integritou? Buď jsou vaše životní hodnoty v souladu s filozofií firmy, nebo přijměte políček za vaši přetvářku.

Read more
Workshopy a přednášky Filantia Na základě vaší objednávky vás budeme kontaktovat a vyžádáme si více informací. Pro koho je přednáška určena, k jakému má vést cíli, kolik posluchačů bude přítomno a jakou časovou dotaci chcete přednášce věnovat.  Přednášky vedou naše osobnosti: Jiří Devát a Miroslav Škoda Jiří Devát - předseda správní rady Filantia - vedl český a slovenský Microsoft i Cisco Systems, byl v představenstvu Českých aerolinií a SITA. Díky tomu se stal uznávaným lídrem pro rozvoj obchodních strategií nadnárodních společností. Během své kariéry zastával vysoké manažerské pozice, stejně jako podnikal. Zná všechny aspekty fungování jak velkých firem, tak i startupů. Z vlastní zkušenosti. Oceněn jako Osobnost české ekonomiky či Manažer roku. Jiří je velmi inspirující člověk a věnuje se také filantropii, má rád umění. Jeho oblíbenou kapelou jsou The Police, ale přitom jeho diskotéka obsahuje na dva tisíce alb. Z jídel má nejraději valašskou zelňačku, ale sám vaří také francouzskou, marockou i japonskou kuchyni. Jeho pevné názory stojí na širokém poznání světa. A vy s ním můžete strávit jeden celý pracovní den.  Miroslav Škoda - člen správní rady Filantia - je konzultant pro lidské zdroje, komunikaci a marketing. Řídil 11 let rádio Frekvence 1. Jako projektový manažer stál za vznikem Rádia ZET. Na Slovensku se podílel na restrukturalizaci rádia Okey a jeho začlenění do skupiny Lagardere Active Radio International. Vybudoval společnou redakci Frekvence 1 a Evropy 2 a optimalizoval síť regionální redakcí těchto rádií. V roli vedoucího programu nebo dramaturga stojí za desítkami úspěšných pořadů, show a moderátorů. Za více než dvacet let v médiích má bohaté zkušenosti s managementem výrazných až hraničních osobností a s řešením krizových situací.   Naše přednášky PATOLOGICKÉ JEVY V TÝMU - VZNIK, ZVLÁDÁNÍ, PREVENCE ZDRAVÍ A KVALITNÍ ŽIVOT JAK ELIMINOVAT TÝMOVÉ PATOLOGIE DESATERO BEZPEČNÉ FIRMY MOBBING, BOSSING, PSYCHICKÉ NÁSILÍ NÁSILÍ A MOC VRS VÝKON A EFEKTIVITA KOMUNIKACE S AGRESOREM               Read more
Lepší vztahy v práci po celý rok Původně jsme oslovili osobnosti se žádostí, aby nám poskytli svůj status k příležitosti oslavy Mezinárodního dne lepších vztahů, který připadá na 30. dubna. Avšak, sešlo se nám tolik statusů, že jsme si uvědomili, že omezovat jejich platnost jen na toto datum by byla škoda. Lepší vztahy v práci přece chceme mít po celý rok. Věříme, že Vás každý jednotlivý status inspiruje.        Read more
Téma patologických vztahů již není tabu tématem Diana je zkušená mediátorka. S nadačním fondem Filantia spolupracuje, jelikož oceňuje takovou iniciativu a je ráda, že se tématu vztahů na pracovišti věnuje. V současnosti spolupracuje s Filantií na přípravě projektu, jehož cílem je vytvořit komplexní vzdělávací materiál pro HR pracovníky, preventisty a firemní psychology - jak zvládat patologické vztahy na pracovišti.   Jak dlouho se věnujete podnikové mediaci a mediaci obecně? Mediaci se věnuji od roku 2016 a od samého počátku se specializuji zejména na obchodní spory a s tím související pracovněprávní spory. Od června roku 2021 působím také jako zapsaný mediátor, tzn. že jsem úspěšně splnila profesní zkoušku na Ministerstvu spravedlnosti. Co vás, Diano,  přimělo se stát mediátorkou? S mediací jsem se setkala v rámci svého studia diplomacie v rámci ročního studijního programu. Dále jsem své mediační dovednosti rozvíjela při studia práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde jsem měla možnost se realizovat. Pořádala jsem tak různá mediační setkání pro studenty a veřejnost, organizovala mediační soutěž a také se mi podařilo založit Mediační kliniku v rámci Univerzity Karlovy. Jaké vlastnosti a schopnosti musí mít dobrý mediátor? Za mě bych řekla, že dobrý mediátor by měl umět naslouchat. Při mediaci je podstatná empatie, která Vám umožní správně pojmenovat potřeby stran. Také je důležité nebát se konfliktu. Na mediaci za Vámi vlastně chodí vždy strany v nějaké fázi konfliktu a je na Vás abyste jim pomohl/a transformovat jejich komunikaci a konstruktivně vést společnou debatu k nalezení řešení. Je podniková mediace jiná než mediace rodinná? A v čem? Principy mediace jako je dobrovolnost, mlčenlivost, nestrannost mediátora je stejná ve všech typech mediace a bez ohledu na typ sporu, který se řeší. Rozdílnosti v mediaci bývají v tématech, které se na mediaci řeší. V rodinných mediacích velmi často je ústředním téma vztah, péče o děti, majetek. Tyto témata jsou protkána dlouhými životní příběhy a nezpracovanými bloky. Obchodní mediace jsou oproti tomu více pragmatické a konstruktivní. Je mediace služba, kterou české firmy využívají hojně, rády nebo je to stále okrajová záležitost a proč? A máte představu, jak si stojíme v porovnání se zahraničím? Toto je velmi zajímá otázka. Mediace je každým rokem více a více využívanějším způsobem řešení sporu, a to ať už se jedná o nařízené první setkání s mediátorem soudem, nebo o dobrovolnou mediaci. Je tak vidět, že výhody mediace, jako je například rychlost řešení, finanční úspora a mlčenlivost, jsou stále více doceňovány. Může navrhnout mediaci také zaměstnanec, v případě, že řeší těžkou vztahovou situaci na pracovišti a setkala jste se s tím? Jak reagoval zaměstnavatel a kdo v takovém případě hradí mediační službu? Určitě může. Mediaci může navrhnout kterákoliv ze stran, protože je mediace založena na principu dobrovolnosti. To znamená, že obě strany musí souhlasit s mediací, je tak jedno, kdo ji navrhne. Ohledně nákladů mediace je to na stranách. Zpravidla se hradí mediace na půl. V pracovněprávních sporech bývá časté, že mediaci hradí zaměstnavatel, a to zejména ve větších korporátních firmách. I toto téma můžeme probrat v úvodní schůzce mediace. Můžete se podělit o nějaký příklad z praxe, který byl pro vás nejzajímavější a který jste řešila?  S ohledem na svou mlčenlivost zde nemohu sdílet životní příběhy klientů. Jaké jsou nejčastější situace, když firma využije mediační službu? Lze popsat, kdo je váš typicky firemní klient a jaký je jeho typický požadavek, problém, který řeší? Velmi často se jedná o obchodní partnery, kteří musí řešit situaci na kterou nejsou připraveni. Nemají ji ošetřenou smluvně a ani nepočítali, že se může nastat. Často pak spolu přestanou komunikovat a vzájemně si zasílají ostré emaily, pokud spolu vůbec komunikují. V rámci pracovněprávních vztahů se jedná o případy, kde je ve firmách zaváděn nový systém, případně divize, která má najednou fungovat jinak, než byli zaměstnanci zvyklí. Tato změna je špatně komunikovaná a často tak dochází k nedorozuměním a komunikačním šumům. Jaká je průměrná délka mediace, než se podaří oběma stranám dojít ke shodě? Obecně řečeno lze říci, že mediace trvá zhruba 4 setkání, kdy každé setkání trvá 3 hodiny. Ráda bych zde zdůraznila, že jde o obecný průměr. Každá mediace je individuální a může trvat jedno/ dvě jednání, ale i déle, pokud strany potřebují víc prostoru. Dochází vždy k úspěšnému výsledku mediace nebo jsou také případy, kdy obě strany dohodu neuzavřou? Toto je velmi dobrá otázka. Já osobně neměřím úspěšnost mediace podle faktu dosažené dohody. Může se stát, že strany si na mediaci vyjasní celou situaci, navzájem pochopí své postoje a odchází s napravenými vztahy a komunikací, kdy svou spornou situaci a potenciálně další konflikty jsou již sami schopny vyřešit. Může se ovšem stát, že strany na mediaci zhodnotí, že nechtějí uzavřít dohodu a převzít za ni odpovědnost a nechají to na jiné instituci jako je například soud. I tak bývá mediace velmi užitečným prostředkem, který pomáhá napravit vztahy a komunikaci. Samotný soudní spor tak tím může být taky pozitivně ovlivněn. Jaký je váš názor z pozorování a z praxe, na to, jak firmy přistupují k tématu vztahů na pracovišti. Myslíte, že jsou většinově vzdělaní v této oblasti a dovedou patologické vztahy rozpoznat a řešit? Anebo by potřebovali vzdělávací materiály, školení, metodiku. Ze své praxe bych určitě řekla, že je zde pozitivní trend a pomalu se přibližujeme západním standardům. Téma patologických vztahů již není tabu tématem a zejména velké společnosti. Podhoubí pro rozvoj v této oblasti je zejména v nadnárodních firmech. Na druhou stranu, je toto vždy o jednotlivcích, takže je určitě i prostor v menších firmách, kterým záleží na firemní kultůře a vztazích na pracovišti. Nejčastěji ale asi dochází k negativním jevům právě na pracovišti v zaměstnání – jaké jsou vaše postřehy z praxe, co je nejčastějším spouštěčem konfliktů? Každý z nás v životě zažil nadřízeného nebo spolupracujícího kolegu, který no… by mohl být lepší. Ať už se jedná o způsob zadávání práce, kdy máte pocit, že daný úkol je nad vaše možnosti, nebo si nejste jisti tím, zda jste jej vůbec pochopili, ale vlastně se bojíte zeptat. Máte v zásadě 3 řešení – buďto situaci nebudete řešit, tedy budete doufat, že se šéf změní (domluvte se s kolegy, že mu dáte knížku o komunikaci), nebo situaci začnete řešit vy, což znamená, že vy budete klást otevřené otázky, abyste si například vyjasnili zadání úkolu anebo změníte šéfa. A pak je varianta, kterou jsem nechtěla uvádět, a to je to, že jsou obě strany pasivní a doufají, že se to zlepší. V této situaci může docházet až k patologickým vztahům, které většinou končí odchodem z dané organizace. Nutno také podotknout, že se tak stane často poté, co už tento stav na vás měl negativní dopady jak na úrovni osobních vztahů, pracovních, tak i potenciálně zdravotních. Read more