Usilujeme o zdravé mezilidské vztahy na pracovišti. Filantia = filantropie ( láska k člověku) + Arkadia ( bájná země prostá všech intrik)
Anonymní schránka Filantia Nepotřebujeme vědět, kdo jste, kde bydlíte, kde pracujete – nepotřebujeme o Vás vědět vůbec nic. Ale chceme Vám pomoci, pokud můžeme. Můžeme Vám nabídnout ucho, které naslouchá bez předsudků. Můžeme Vás podpořit radou ve Vaší situaci. Můžeme Vám pomoci pochopit, co se děje. Poskytnout Vám způsoby, jak zlepšit Vaši situaci. Pomoci Vám zkoumat možnosti, které máte – a po celou dobu můžete zůstat v naprosté anonymitě. Potřebujete se poradit a nahlédnout na svoji situaci věcně, konstruktivně? Chcete pochopit, jestli stav věcí, ve kterém se nacházíte, je v pořádku?Tážete se sami sebe: je to můj subjektivní pocit anebo se to skutečně děje?Nemáte dostatečný odstup od dané problematiky, protože se to týká přímo Vás? Dlouhodobě se cítíte zmateně, unaveně, frustrovaně a vyčerpaně? Nemáte energii?.............jak anonymní schránka funguje a jak jí využít se dočtete zde. Rádi Vás vyslechneme a poradíme Vám z různých úhlů pohledů. Pokud chcete pro sdílení Vašeho příběhu využít anonymní schránku Filantia, klikněte zde Read more
Firemní hodnoty a jak je nastavit

Měli jsme vymyšlenou strategii firemní kultury, ale prosazení hodnot ztroskotalo. Co jsme udělali špatně?

A proč se ptáte mě? Zeptejte se svých spolupracovníků!

Abych na vás nebyl zlý, jednu příčinu snad můžeme vyloučit. Už tím, že se ptáte, dáváte najevo, že vám, vedoucím pracovníkům společnosti nejsou firemní hodnoty lhostejné. „Káže vodu a pije víno“ – to je nejčastější důvod selhání hodnotového rámce. Všichni vaši zaměstnanci vás nepřetržitě sledují… Kážete osobní zodpovědnost? Pak nemůžete poslat za sebe zástupce k nespokojenému zákazníkovi. Kážete zapojení týmů? Pak nemůžete někoho vynechat z rozhodování jen proto, že by to zdržovalo. Každý váš prohřešek vede ke ztrátě důvěryhodnosti hodnot jako takových. Nepřežije systém, v němž někdy pravidla platí a někdy neplatí.

Ze stejného soudku čerpají někteří přesvědčení, že firemními hodnotami se zabýváme jen na výjezdním zasedání či na školeních. Ale když jde o „Byznys“, jdou všechny zásady stranou. Naopak! Při hodnotících rozhovorech mám ve zvyku se ptát: Jaký byl tvůj cíl, jakého výsledku jsi dosáhl, jakou cestou a – v neposlední řadě – jaké firemní hodnoty ti při tom nejvíce pomohly?

Vrátím-li se o čtrnáct dní nazpět, pak připomenu, že důvodem selhání firemních hodnot může být, že nejsou autentické. Prostě jim lidé nevěří. Už sto padesát let vyrábíte spínací špendlíky a tvrdíte, že vaší firemní hodnotou je Inovace? Pokud jste se v sedmdesátkách nepřipojili k punkovému hnutí a veškerou vaši produkci neprodáváte Vivienne Westwood, pak pro to nevidím důvod. A i tato inovace sichrhajcky má už 40 let. Hodnoty tedy mají být o tom, jací jsme. Respektive jaké je naše lepší „já“.

S lepším „já“ se dostáváme k dalšímu kritickému bodu: Součástí vašeho lepšího „já“ nemůže být i vaše horší „já“. Rozumějte, novou firmu nestvoříte ze starých kádrů a vy musíte být připraveni obětovat kolegy, kteří brání minulost. Co nejrychleji je třeba se zbavit toxických odmítačů a dát prostor nositelům změny.

Na závěr rada: Zkuste si své hodnoty naplno prožít. Odhodlání při bungee jumpingu, Spolupráci při stavění pagody, Delegování při řízení auta se zavázanýma očima… Věřte, že poté si firemní hodnoty budete navždy pamatovat.

Read more Burn-out syndrom

            S problematikou nezvládání stresu jak po stránce psychické, tak po stránce fyzické, přičemž tento stres stres má svůj původ v nadměrném pracovním zatížení souvisí jev, jenž se označuje jako burn-out syndrom – syndrom vyhoření.

            Profesor Jaroslav M. Kašparů, český psychiatr a pedagog, napsal, že prevence lidského organismu v případech nadměrného zatížení (v extrémním případě výskytu syndromu vyhoření) je důležitější než léčba důsledků přečerpání rezerv. Jako prevenci syndromu vyhoření navrhuje Jaroslav M. Kašparů budování si životního šestistěnu jako obranného mechanismu:

1) První stěna je přední a směřuje k budoucnosti. Měli bychom se ve svém životě na něco těšit.

2) Druhá stěna je zadní. Měli bychom mít lidi, o něž se můžeme opřít. Optimální je mít rodinu.

3) Třetí stěna je stěna levá, tedy blíže k srdci. Ta symbolizuje naše přátelé. Měli bychom mít někoho, s kým si můžeme důvěrně popovídat.

4) Čtvrtá stěna je pravá. Jsou to ti lidé, s nimiž spolupracujeme. Udržujeme s nimi dobré vztahy na pracovišti.

5) Pátá stěna je podlaha, která symbolizuje: mít jedno místo a tam stát.

6) Šestá stěna je vrchní čili strop a je to světlo našeho života. To jsou duchovní hodnoty.

           Syndromem vyhoření jsou ponejvíce ohroženi lidé, kteří příliš dlouhou dobu vyčerpávali svůj intelektuální a / nebo tělesný potenciál, přičemž si dlouho nechtěli připustit, že tak činí proti vlastnímu pudu sebezáchovy. Přečerpávají konto svých rezerv až do neúnosné míry. Nedokážou si přiznat, že již nemohou, protože by to znamenalo jejich porážku. Něčeho se vzdát, něco opustit: to je v jejich představách spojeno se slabostí, ústupem, neúspěchem, výsměchem a odsouzením ze strany druhých. Myron D. Rush přináší ve své knize Syndrom vyhoření některé rady, jak pomáhat lidem, kteří si prošli touto extrémně zatěžkávací zkouškou, jež je symptomatickým emblémem naší doby snažící se vyrovnat počítačům. Tato ponaučení bližním vyhořelého jedince jsou: a) poskytovat mu pocit, že v něj stále věříme; b) prokazovat mu lásku i v případě, že si to nezaslouží; c) zajímat se o jeho pokrok; d) dávat najevo, že nevadí, dojde-li k nějakému neúspěchu; e) nenutit jej k úspěchu; f) nepoučovat.

            Pro zjištění míry provázanosti pracovní spokojenosti, pracovní zátěže a výskytu syndromu vyhoření může se požít forma anonymního dotazníku. Otázky, jež je možné v takovémto typu dotazníku klást:

  1. otázka: Jaké je Vaše pohlaví?
  2. otázka: Jak dlouho pracujete v organizaci?
  3. otázka: Jste spokojen s rozsahem Vašich pracovních povinností?
  4. otázka: Jak smysluplná je Vaše práce?
  5. otázka: Myslíte si, že je Vaše práce náročná?
  6. otázka: Jste schopni zvládnout pracovní zátěž?
  7. otázka: Jak často se během normálního týdne cítíte přepracovaní?
  8. otázka: Jak často se během normálního týdne cítíte ve stresu?
  9. otázka: Domníváte se, že pracovní atmosféra ve Vaší organizaci dobrá?
  10. otázka: Máte rádi svoji práci?
  11. otázka: Máte pocit, že je Vaše práce adekvátně oceněna?
  12. otázka: Uveďte prosím, kolik hodin trávíte v práci.
  13. otázka: Máte pocit, že pracujete více, než byste měl / -a?
  14. otázka: Máte pocit, že jste někdy utrpěl / -a syndromem vyhoření?
  15. otázka: Má napětí a stres v práci vliv na Vaše zdraví?
  16. otázka: Pomáhají Vašemu zdraví některé formy sportovních či relaxačních aktivit?
  17. otevřená otázka: Pokud by jste byl jmenován členem personálního oddělení, odborů či vrcholového managementu, jakým způsobem byste se snažil přispět ke zlepšení firemní atmosféry?
  18. otevřená otázka: Pokud byste byl na místě Vašeho nadřízeného, jakým způsobem byste se snažil přispět ke zlepšení firemní atmosféry?
  19. otevřená otázka: Co by se mohlo učinit, abyste se cítil / -a v pracovním prostředí lépe?
  20. otevřená otázka: Co by se mohlo učinit, aby se zvýšila pracovní spokojenost Vašich kolegů?
  21. otevřená otázka: Co by se mohlo učinit, aby se zvýšila pracovní spokojenost všech zaměstnanců firmy?

 

 

Read more Proč je důležité poslouchat vnitřní hlas?

Říkala mi moje přítelkyně Bára, že se rozhoduje, zda nastoupí do nové práce podle toho, jestli se ve firmě cítí dobře, jak na ni působí kolegové, se kterými by měla spolupracovat a že se zajímá i o to, jak vypadá prostředí její budoucí kanceláře. „Tohle všechno“, tvrdila mi tenkrát a je to už hodně let, „je velmi důležité, pro mě osobně.“ Znělo mi to velmi ideálně, ale pochybovala jsem o proveditelnosti takové strategie. Bára mi říkala, že dokonce požaduje, aby se mohla podívat na místo, kancelář, kde bude sedět, když se zajímá o nástup do nové firmy.


Bára se mi vždycky líbila, je chytrá, a vždycky si byla vědoma své hodnoty. Bára není namyšlená, suverénní, nebo snad přehnaně sebevědomá, ona si jen vždy jasně uvědomovala, co chce, co nechce, byla moudrá už tehdy, před těmi osmi lety, kdy mi tuhle radu dávala a dnes jí dávám velmi často za pravdu. Bylo to tak, Bára mi tenkrát radila. Odešla jsem ze zaměstnání a hledala nové výzvy. Báře jsem zavolala a jí upřímně zajímalo, jak to vypadá s mým výběrem nové práce a upozorňovala mě: „Julie, vybírejte pečlivě, vy nemáte kam spěchat, počkejte si a dobře zvažte všechno, ne jen to, jak se vám líbí pozice, ale jak se vám líbí celá firma.“

Přiznám se, že jsem tenkrát pochybovala, jestli to není nadsazené od Báry, že přeci každý musíme udělat kompromis a nemůžeme mít všechno. A já si vybírala podle obsahu práce, to bylo důležité, hledala jsem svůj dream job podle svých kriterií a opravdu jsem si nebyla jistá, jestli bych byla ochotná hezkou pozici zahodit proto, že se na mě někdo blbě tváří, že lidi neumí zdravit a že mi prostor firmy vysává energii.
A dneska, po zkušenostech se šikanou v práci se v duchu usmívám, když myslím na Báru a říkám si: respekt. Respekt k Vám, Báro, věděla jste, co říkáte, proč to říkáte a měla jste zatraceně pravdu. A jste mladší než já a před těmi osmi lety jste byla zase o dost mladší a jak jste to jenom, Báro, tak dobře věděla?

Bossing jsem zažívala ve firmě, kde se mi nelíbilo od prvního okamžiku. Kde nikdo nezdravil, kde se šeptalo, kde byl tísnivý prostor, který vysával energii. Při vstupu do recepce firmy, do které jsem se dostavila na pohovor, jsem cítila, že se mi tam nelíbí. Nebyla tam žádná výzdoba, slabé světlo ve všech prostorách svítilo tak, jako když máte staré žárovky a z plného počtu jich svítí jen polovina.

Lidé nejen nezdravili mě, oni se vyhýbali vzájemnému pohledu mezi sebou, když se míjeli na chodbě recepce, kde já stála a čekala na slečnu náborářku a jakožto pro ně neznámá tvář, jsem byla pro ně neviditelná. I když jsem nastoupila, i přesto, že jsem měla tyhle nepříjemné pocity, které jsem si přikázala ignorovat, protože jsem chtěla svůj dream job, tak se věci nezměnily žádným zázrakem, mávnutím proutku. Lidé se i nadále nezdravili, ve firmě se šeptalo a nahlas se mluvilo jen v chodbičce na toalety. Ve firmě se lidé neusmívali a jeden můj bývalý kolega, který mě tehdy přišel do firmy navštívit, po pár minutách, které strávil u kávovaru pro návštěvy, se mě zeptal:“ proč se tady každý tváří tak strašně vážně? Nebo vlastně, spíš naštvaně?“. Já mu tenkrát odpověděla, že tady ty lidi nepracují rádi. A opravdu jsem si to myslela. Myslím si to vlastně doteďka. A myslím si také to, že když lidé nepracují rádi, nechodí do práce rádi, nejsou spokojení, může to způsobovat v důsledku jejich agresivitu, frustraci a pocit opovržení sebou samotnými. Takoví lidé častěji inklinují k tomu, být na své okolí zlí. Ubližovat, škodit, protože když oni nejsou spokojení, nebudou ani ti druzí. Že je to primitivní?

Šikana je primitivní vždy; i když je nevím jak sofistikovaná. Může odhalovat poruchu osobnosti, nevědomé agresivní atavismy, závist, ješitnost. Šikana je primitivní, pokud se jí nedopouští osobnost s objektivní poruchou osobnosti. Nejčastější příčinou šikany je závist, vlastní nízká sebeúcta, nezdravě zvýšená sebedůvěra, hypertrofované ego, pomstychtivost, zvůle, zneužití moci (viz Adler), obava o svoji pozici, málo pracovních zkušeností, málo rozvinutá emoční inteligence, nedostatečná příprava na svoji funkci, problémy v soukromí. 

Nedávno jsem absolvovala pracovní pohovor na pozici, kterou bych ještě před několika málo lety nazvala snovým jobem. Vstoupila jsem do recepce firmy a v duchu jsem se pousmála. Bylo to dejá vu. "Je to dítě pana ředitele, budete tady mít maximální podporu od všech kolegů, celý si to vybudujete podle svých představ. " Než jsem slyšela tahle slova od pana náboráře, čekala jsem v recepci firmy, kde jsem si nemohla nevšimnout, že se lidé nezdravili, že si šeptali a otáčeli se, jestli je někdo neposlouchá a že mi za dobu čekání na pana náboráře došla moje energie, protože ten prostor mě vysával. Myslela jsem na to, že musím zavolat Báře, pozdravit jí a zeptat se, jak se daří jejím dětem. Myslela jsem na to, že musím naslouchat konečně intuici. Že už vím, jak to Bára myslela. Nenechat se zaslepit věcmi v popředí. Analyzovat to, co se je skryto mezi řádky. Analyzovat detaily. Pragmatismus se musí držet zkrátka, aby si člověk nenaběhl na lukrativní pozici a později si sypal popel nad hlavu. A nějak tak poslouchat vnitřní hlas.

Read more
Workshopy a přednášky Filantia Na základě vaší objednávky vás budeme kontaktovat a vyžádáme si více informací. Pro koho je přednáška určena, k jakému má vést cíli, kolik posluchačů bude přítomno a jakou časovou dotaci chcete přednášce věnovat.  Přednášky vedou naše osobnosti: Jiří Devát, Annabelle Dimantino, Julie Růžičková, Jitka Nesnídalová, Diana Lokajíčková Naše přednášky SOUDRŽNOST PSYCHOHYGIENA MOTIVACE VZTAHOVÁ KULTURA -FIREMNÍ KULTURA PATOLOGICKÉ JEVY V TÝMU - VZNIK, ZVLÁDÁNÍ, PREVENCE ZDRAVÍ A KVALITNÍ ŽIVOT JAK ELIMINOVAT TÝMOVÉ PATOLOGIE DESATERO BEZPEČNÉ FIRMY MOBBING, BOSSING, PSYCHICKÉ NÁSILÍ NÁSILÍ A MOC VRS VÝKON A EFEKTIVITA KOMUNIKACE S AGRESOREM     Jiří Devát - předseda správní rady Filantia - vedl český a slovenský Microsoft i Cisco Systems, byl v představenstvu Českých aerolinií a SITA. Díky tomu se stal uznávaným lídrem pro rozvoj obchodních strategií nadnárodních společností. Během své kariéry zastával vysoké manažerské pozice, stejně jako podnikal. Zná všechny aspekty fungování jak velkých firem, tak i startupů. Z vlastní zkušenosti. Oceněn jako Osobnost české ekonomiky či Manažer roku. Jiří je velmi inspirující člověk a věnuje se také filantropii, má rád umění. Jeho oblíbenou kapelou jsou The Police, ale přitom jeho diskotéka obsahuje na dva tisíce alb. Z jídel má nejraději valašskou zelňačku, ale sám vaří také francouzskou, marockou i japonskou kuchyni. Jeho pevné názory stojí na širokém poznání světa. A vy s ním můžete strávit jeden celý pracovní den.  Annabelle Diamantino - ředitelka tréninkového centra LiveTHEDay - Pracovala 12 let jako regionální IT manažerka v Havas Prague. V roce 2010 založila dva technologické startupy, jeden se zaměřením na náborová řešení. Její zkušenosti s budováním a péčí o silné týmy ji vedly k tomu, aby se ujala projektů jakozprostředkovatelka zaměstnanců, kde její rolí bylo poskytovat mediační služby a spolupracovat se stranamisporu na dosažení vzájemně uspokojivého řešení.  Read more
Termíny setkávání Svépomocné skupiny Svépomocná vztahová skupina se setkává v intervalu dvou týdnů, ve středu, od 20:00 do 22:00 hodin.  Setkávání probíhá online. Pozvánku rozesílá moderátor skupiny.  Každý nový účastník se seznámí s Etickým kodexem a přihlásí se prostřednictvím přihlášky nebo prostřednictvím zprávy zaslané na info@filantia.cz  Termíny prosinec 2021   8. 12. 2021 - 20:00 22. 12. 2021 - 20:00  Termíny leden - červen 2022 Setkávání skupiny probíhá vždy v časové dotaci dvě hodiny od 20:00   5.1. 2022 19.1. 2022  2. 2. 2022 16.2. 2022   2.3. 2022 16.3. 2022 30.3. 2022 13.4. 2022 27.4. 2022 11.5. 2022  25.5. 2022   8.6. 2022 22.6. 2022 Svépomocné skupiny jsou bezplatná služba, protože je naším cílem, aby byla dostupná každému, kdo ji potřebuje. Pokud jste využili této služby a byla pro Vás přínosná, a jste schopni poskytnout dar, bez ohledu na jeho výši, pomůžete nám rozšiřovat tuto službu a pomáhat dalším lidem, kteří se stali obětí šikany na pracovišti.  Můžete také přispívat pravidelně třeba 100 Kč, 200 Kč, 500 Kč měsíčně. Nebo jinou libovolnou částku ve prospěch nadačního účtu 26810300/5500.  Rádi Vám vystavíme potvrzení o daru.    Read more
Nechci nic jiného, než jen důstojné pracoviště a férové zacházení Paní Jana pracuje ve školství od roku 1983 a má 25 let praxe v oboru učitelka MŠ. Čelí šikaně na pracovišti již dlouhých pět let a rozhodla se sdílet svůj příběh. Často a opakovaně se jí lidé ptají, proč ze zaměstnání neodešla. Paní Jana si vytrpěla své, ale nikdy nechtěla ustoupit nepravosti a svoji práci nade vše miluje. My jsme rádi, že nám paní Jana projevila důvěru a věříme, že její příběh pomůže otevřít mnohým lidem oči.   Nadační fond Filantia má k dispozici materiály (písemné i zvukové záznamy), které potvrzují pravdivost tvrzení paní Jany a prokazují výskyt patologických vztahů na pracovišti, neférového chování a bossingu ze strany nadřízeného a mobbingu ze strany kolegů.   Paní Jano, jak jste žila do té doby, než šikana na vašem pracovišti začala? Žila jsem spokojeně a naplněně. Mám 2 dospělé děti a vnoučata a kromě deseti let, kdy jsem pracovala jako obchodní zástupce, jsem vždy pracovala ve školství. Mám 25 let praxe v oboru učitelka MŠ. V roce 2014 jsem se přistěhovala do menšího města, kde jsme si s manželem postavili dům a já si zde našla i nové zaměstnání.  Nastoupila jsem jako učitelka ve zdejší MŠ, nadšená a plná očekávání. Sledovala jsem nové trendy, chtěla jsem s dětmi rozvíjet mnoho zájmových i vzdělávacích aktivit. Baví mě zpěv, pohyb, skládání básní, hra na varhany, práce na zahradě. Pracujete s dětmi téměř celý Váš profesní život, co Vám tato práce přináší a čím Vás obohacuje? Práce s dětmi mě ohromně naplňuje, denně mě posiluje a vnímám ji jako své poslání. Uvědomuji si svoji zodpovědnost za děti, které jsou mi svěřené a svoji roli „náhradního rodiče“, jelikož v MŠ jsem to já, nikoli maminka nebo tatínek, ke komu si přijdou říci o pomoc nebo o radu. Děti jsou úžasné, bezelstné a upřímné ve svém chování a okamžitě se vám vaše péče, laskavost a čas, který jim věnujete, vrací.  Mou touhu bylo děti rozvíjet, vytvářet jim podnětné prostředí, rozvíjet jejich osobnost, což je v předškolním věku velmi určující a důležité. Vždy jsem s dětmi pracovala intenzivně, vymýšlela různorodé aktivity, kreativně s nimi tvořila a pracovala. Jako pedagogický pracovník můžete být ve své roli pasivní, nebo aktivní, já jsem ten druhý typ. Největší odměnou a radostí pro mě je to, že mě děti i po několika letech, kdy jsou již v Základní škole, zdraví na dálku, přiběhnou se pomazlit, zazvoní u mých vrátek a vzpomínají na to, co jsme společně prožili, co jsme se spolu naučili. Můžete prosím nastínit začátky vztahových problémů na pracovišti? Po dobu 2 let jsem nikdy neměla problém na pracovišti a chodila jsem do práce ráda, i když jako nově příchozí zaměstnankyni mě kolegyně různě popichovaly, měly občas nevhodné poznámky vůči mně, ale já tomu nevěnovala žádnou pozornost. Vnímala jsem to tak, že jsem v práci nová a tak mě trochu kolegyně zkouší, testují moje reakce. Zpozorněla jsem až tehdy, když mě jedna kolegyně do očí řekla, že „ aktivní blbku v práci nepotřebují.“ Krátce poté se situace v práci změnila, konkrétně v březnu 2017, když mne vedoucí učitelka s paní uklízečkou falešně obvinily. Jednalo se nařčení, že jsem údajně zanedbala dohled nad hygienou u jednoho chlapce. Bylo to absurdní, smyšlené a já jsem ještě téhož dne oslovila maminku chlapce, která mi potvrdila, že je s mojí prací spokojená, chlapec mě má rád, ale že k zanedbávání o jeho péči dochází naopak ze strany ostatních kolegyň MŠ, na což si maminka chlapce stěžovala na Odboru školství a památkové péče. Byla odkázána na zřizovatele školního zařízení, který, pokud vím, však její stížnost neřešil. Od této doby jsem zažívala na pracovišti celých 5 let trvající „ peklo“. Pouze jsem se bránila proti falešnému nařčení a obrátila jsem se o pomoc na paní ředitelku mateřské školky.  Ta mi naopak odebrala osobní příplatek, který činil 600.- Kč každý měsíc. Příplatek mi byl odebírán trvale po dobu několika let a proti tomu jsem se ohradila formální stížností. Po třech letech, kdy jsem hledala zastání u zřizovatele mateřské školy, inspektorátu práce, bezpečnosti práce, školního ombudsmana, Policie a dalších institucí, byl shledán postup paní ředitelky jako protiprávní. Díky pomoci mého právního zástupce mi MŠ musela zpětně celu výši osobního příplatku vrátit a náklady za právní služby musela uhradit Mateřská školka, jako určený viník sporu. Tím se situace vyřešila a vše se vrátilo do původního stavu? Bohužel ne. V průběhu těchto let, kdy jsem bojovala za svoji čest a proti nespravedlnosti a lži, mě začaly kolegyně šikanovat a to za tichého souhlasu jak paní ředitelky, tak zřizovatele MŠ, kterého jsem opakovaně formálně o situaci informovala a žádala pomoc. Kolegyně mě denně častovaly nadávkami, urážely mě, nesměla jsem s nimi sedět u stolu při obědě, dodnes si s nimi nesmím sednout na lavičku venku na školní zahradě, zamlčovaly mi důležité informace týkající se výkonu práce, odměřovaly mi čas, jak jsem dlouho na toaletě či jak rychle chodím po schodech a nabádaly děti, aby mne nezdravily. Od paní ředitelky jsem dostávala opakovaně vytýkací dopisy a důtky, také jsem byla obviněna z krádeže peněz.  Byly mi zakazovány aktivity s dětmi, kolegyně učitelky mi odmítaly například pohlídat děti, když jsem se od nich potřebovala vzdálit byť jen na pár minut.  Postupně jsem se dostávala pod veliký tlak, a začalo se mi zhoršovat zdraví. Tehdy jsem chodila do práce jako do místa utrpení. Pracovní porady se odehrávaly tím stylem, že jsem byla veřejně před ostatními kolegy urážena, vysmívána, ponižována a vymýšlely různé scénáře, co se mnou udělají a vše za podpory paní ředitelky. Dokonce kolegyně učitelky společně s uklízečkou MŠ oslovily některé rodiče s výzvou, aby na mne psaly jakékoliv stížnosti, které se nezakládají na pravdě a tím kolegyním pomohly v jejich nekalém počínání vůči mě. Pokusila jste se situaci řešit smírem? Mnohokrát jsem navrhovala smír, oficiální cestou, v rámci každé komunikace, písemné i osobní se zástupci institucí, kteří se sporu věnují. Navrhovala jsem smír kolegyním, které se však mému počínání vysmály. Všechny moje pokusy o smír byly odmítány, o čemž existují také písemné zápisy. Stejně tak i mediační služby a pomoc odborníků, které jsem navrhovala, mateřská škola odmítla využít a to i přesto, že externí odborníci nabízeli své služby zdarma. V zájmu hledání řešení situace jsem v červenci 2021 podala písemnou žádost paní ředitelce, o mé přeřazení do druhého zařízení naší MŠ. Mé kolegyně veřejně deklarovaly, že odmítají společné vztahy vylepšit a napravit. O této mé žádosti byl informován také zřizovatel MŠ, avšak nebylo mi vyhověno. Jediné, po čem jsem toužila a toužím, je, aby mi bylo umožněno vykonávat svojí práci, kterou mám ráda, kterou vykonávám zodpovědně a s profesionálním přístupem. Je pro mě velmi důležitá zpětná vazba od rodičů a dětí, kterou vnímám, která je pozitivní a posiluje mě. Zmínila jste, že situace na pracovišti, tlak a stres začaly ovlivňovat vaše zdraví. Pomyslela jste na to, že byste ze zaměstnání odešla? Chuť odejít jsem neměla nikdy. A to především z důvodu toho, že cítím zodpovědnost za děti a jejich rodiče, kteří také v můj prospěch sepsali petici, denně mi vyjadřují podporu a žádají mě, abych neodcházela. Nespokojenost s poměry ve školce se rodiče snažili opakovaně demonstrovat ať už prostřednictvím petice v můj prospěch, nebo stížnostmi na praktiky MŠ. Mnoho lidí mě asi nepochopí, ale vazby a vztah k dětem si budujete několik let, je to silné pouto a já si myslím, že kdybych odešla, že by mě pocit křivdy, nespravedlnosti a traumatu poškodil ještě víc. Uvědomte si, že šikany se vůči mně dopouštějí pedagogičtí pracovníci, kteří by měli být nositeli vzdělání, morálky, kteří sami mají vychovávat děti k tomu, aby uměli budovat a rozvíjet zdravé vztahy. Vnímám to tak, že můj odchod by byl ústupem hodnotám, které vyznávám a v každodenní práci s dětmi se podle nich řídím. A těmi jsou laskavost, lidskost a pozitivní příklad. V neposlední řadě hraje roli v mém rozhodnutí zůstat jistě i to, že není jednoduché najít alternativní zaměstnání ve sféře předškolního vzdělávání, například proto, že žiji a pracuji na menším městě. Kdo je vám největší oporou a měla jste se komu svěřit? Velikou a hlavní oporou je můj manžel. Jsem mu vděčná za mnohé a uvědomuji si, že oběť šikany, nemá li blízkou osobu, které se může svěřit, je daleko zranitelnější. Jsem dospělý člověk a nic to nemění na tom, že trpím, když mě kolegyně pomlouvají, nastražují na mě pracovní léčky, nahlas mě urážejí a sprostě napadají, vylučují mě z kolektivu, nezdravíme se. Odolnost proti takovému psychickému tlaku, který je dlouhodobý, vytrvalý a záměrný s cílem poškodit mě může podpořit jen to, že na to není člověk sám. Že se může někomu svěřit, beze studu a bez obavy, že bude nepochopený a jeho prožívání bude zlehčované, bagatelizované a vysmívané. Dnes se také účastním Svépomocné vztahové skupiny, kterou provozuje Nadační fond Filantia, kde se setkávám s úžasnými lidmi, kteří mají své vlastní zkušenosti se šikanou, jsou z různých sfér, a kde se mohu svěřit, poradit se, kde se dozvím informace a názory z různých úhlů pohledů, které mi pomáhají nahlížet na problém ještě jinak. Důležité je, nebýt na svůj problém sám, což v momentě, kdy všechny oficiální instituce selhají a přehazují si vás doslova, jako horký brambor, je klíčové.  V nejtěžších chvílích jsem také vyhledala služby psychologa, a radila jsem se například s mediátory, odborníky na patologické vztahy na pracovišti, a to mě velmi pomohlo. Zorientovala jsem se v problematice patologických vztahů, dokázala jsem více věcí pochopit, vím například, že nemohu brát chování kolegyň osobně, že problém není ve mně, ale ve vztahové kultuře, která je na pracovišti špatně nastavená a že chování, kterého se kolegyně dopouštějí a které je zlé, pramení z jejich osobní nespokojenosti a frustrace. Vy jste se rozhodla Váš příběh sdílet. Většina lidí naopak o podobných zkušenostech na pracovišti mlčí. Věříte, že váš příběh může pomoci někomu dalšímu?  Víra ve spravedlnost, přirozená potřeba bránit svoji čest, láska k mojí práci, zodpovědnost za děti mě svěřené, důvěra a podpora rodičů bylo to, co mě pomáhalo a pomáhá dodnes. Už jsem zmínila, že útoky byly permanentní, každá jednotlivá důtka nebo napomenutí nebo vytýkací dopis, který jsem dostala, vyžadovaly mojí reakci. Bylo to velmi vyčerpávající, čelila jsem záměrné snaze mě poškodit, dehonestovat a vyštvat ze zaměstnání. Můj případ je důkazem selhání systému. Protože pokud se stanete obětí šikany, spoléháte se na kontrolní orgány a dozorující instituce, které vám mají pomoci. Když i ty selžou, cítíte beznaděj. Můj postoj byl takový, že pokud to budu akceptovat, podpořím tenhle nefunkční systém a situace se nikdy nezlepší. Dnes to vnímám tak, že mohu pomoci druhým. Věřím, že komunikace a sdílení může otevřít oči jednotlivcům i institucím. Neřešené patologické vztahy na pracovišti, toxická kultura, vědomá šikana dovede paralyzovat a poškodit nejen jednotlivce, ale i celý kolektiv a fungování celé instituce. A pokud budeme všichni mlčet v touze vytěsnit a zapomenout na vše špatné a nespravedlivé a neférové, nezmění se k lepšímu nic. Dnes jsem v situaci, kdy chci pomoci ostatním, kteří zažívají podobné situace na pracovišti. Obrátila jsem se s nadějí na Nadační fond Filantia, kteří zastávají stejné hodnoty a pomáhají obětem šikany. Jak jsem se již zmínila, žiji a pracuji na menším městě, kde se nelze schovat za anonymitu. Můj případ postihuje celou řadu lidí, má negativní dopady na vztahy i mimo pracoviště, na vztahy rodiče versus vzdělávací instituce. Mojí každodenní motivací je ochránit děti před toxickým prostředím, které ve školce panuje. Zmínila jste, že na pracovišti je špatně nastavená vztahová kultura, že vás kolegyně urážejí, ignorují a pomlouvají. Nemůže se tato špatná atmosféra projevit i ve vztahu k dětem? Vnímají to? Ochrana dětí je mým hlavním zájmem. Ve svém chování k dětem jsem profesionální a na mé osobní práci s nimi se nepohoda na pracovišti neprojevuje.  Bohužel, ostentativní nezájem kolegyň se mnou spolupracovat došel až do takové absurdity, že mi odmítají překrývat dozor v mé třídě. To znamená konkrétně to, že je běžnou praxí při dozoru více dětí spolupráce dvou pedagogických pracovníků. Děti jsou živé a při venkovních aktivitách především je těžké, aby jeden člověk dovedl uhlídat všechny děti, dovedl je dozorovat a dbát na jejich bezpečnost. Nejinak jen tomu i v naší MŠ, kdy všechny třídy, kromě mojí, využívají překrývání učitelek. Bohužel, já jsem trvale se svojí třídou sama, v počtu 21 dětí – někdy se všechny nesejdou z důvodu např. nemoci. Opakovaně jsem žádala paní ředitelku, abych dostala ke spolupráci druhou kolegyni, pouze na dobu překrývání, tedy 2,5 hodiny pro venkovní činnost s dětmi. To co žádám je, abych měla stejné podmínky, jaké mají ostatní pedagogické pracovnice a byly jsme při dozoru u dětí při tak náročných aktivitách, jako je pobyt venku, ve dvou. Neblaze tuto situaci vnímají také rodiče, kteří jsou toho názoru, že není řádně ze strany vedení MŠ zajištěna bezpečnost dětí. Doposud moje žádosti o překrývání nebyly vyslyšeny. Považuji to za naprosto neprofesionální a z pohledu zajištění bezpečnosti dětí také za nebezpečné. I to je důsledek šikanózního přístupu k mojí osobě, s cílem uškodit mi, avšak ve výsledku takové počínání může ohrozit především děti.   Read more