Delší dobu pracuji ve společnosti, která sdružuje firmy v našem oboru a poskytuje jim společný servis. Už od počátku si na mě zasedl jeden člen vedení, podporovaný ředitelem jednoho našeho akcionáře. Mj. reprezentuji náš „svaz“ v mezinárodní organizaci, kde dokonce předsedám jedné sekci. Tento můj úspěch se jim taky nelíbí. Delší dobu se mě snažili přeřadit na podružnou práci, teď obrátili a chtějí, abych v mezinárodních vztazích dělal ještě víc. Nechci ale, aby mě zahltili! Jak se mám bránit?

Práce v každé oborové organizaci má svá specifika, mezi něž patří mj. nezbytná dávka diplomacie. Zcela jistě se vám mohlo stát, že sedíte na místě důležitém právě pro jednoho z členů, který se teď snaží skrze spojence ve vedení prosadit své specifické zájmy. A pokud jim nevycházíte vstříc, resp. vůbec tuto hru nedokážete číst, mohou vzniknout tlaky na přeobsazení vaší funkce. Na druhou stranu oborové organizace vznikají právě proto, aby reprezentovaly zájmy svých členů či akcionářů, takže základním principem jejich činnosti je snaha těmto zájmům vyhovět.

Každopádně o jakýchkoli intervencích zvnějšku byste především měl objektivně(!) informovat svého nadřízeného, který má lepší možnosti vyjednávat s vedením organizace o agendě jeho odboru a tedy i vaší náplni práce. Já osobně vaše prohlášení, že si na vás někdo „zasedl“, nedokážu posoudit, je příliš vágní. Jak to vypadá v praxi, když vás dané osoby neřídí? Pomlouvají vás? Požadují vaše odvolání pro nekompetentnost? Všechny tyto otázky by měli být vyjasněny právě s vaším manažerem.

A pak vaše kritiky popudil váš úspěch v mezinárodní organizaci. Z mého pohledu máte úctyhodné odborné renomé a já vám k němu blahopřeji. Neříkáte už ovšem, do jaké míry tato aktivita zapadá do vaší pracovní náplně. Resp. co je její hlavní částí a jak se vám daří tyto úkoly plnit.

Po různých peripetiích se zdá, že nyní máte šanci dělat to, co vás nejvíce baví. Jenže vy se obáváte, že vás zahltí! Je možné, že vás chtějí uvařit, ale vy jste si o tu práci celou dobu nepřímo říkal. Budete se tudíž muset rozhodnout, zda výzvu přijmete. Trochu to na mě dělá dojem, že jakmile se vaše mezinárodní aktivity změnily ze zábavy na pracovní úkol, zalekl jste se. Snad se mýlím.

V celé té debatě mi však bytostně chybí osoba vašeho přímého nadřízeného. Vnímáte tlaky na svou osobu, ale neříkáte, zda je pozoruje také váš manažer. Cítíte zášť pro své mezinárodní úspěchy, ale chybí mi hodnocení vašeho šéfa. I o vaší nové pracovní náplni hovoříte tak, že ji prosadili vaši „nepřátelé“. Každý z výše uvedených bodů byste měl mít prodiskutován se svým manažerem. Na čí straně stojí? Jak je s vámi spokojen on? Konečně doporučuji vám upřímně si odpovědět na otázku, zda kromě věcí, které vás baví, jste ochoten plnit a taky plníte i další úkoly, které se po vás vyžadují. A to nejlépe ještě předtím, než za svým šéfem zamíříte.

Já říkám psychopatům Kobry. To je o mě již známé. A když vyprávím o tom, co jsem v práci zažívala, tak soudě podle reakcí posluchače dělím na dvě skupiny. První tvoří lidé, kterým je téma psychopatů známé, buďto se osobně setkali se sociopatickou osobností a třebaže i v soukromém, nikoliv pracovním životě, ví, o čem mluvím. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří prostě mají kliku a s Kobrou se nepotkali. Anebo o tom nevědí, protože se nedostali do její sféry vlivu. Tito lidé považují moje vyprávění za přehnané a nechtějí tomu věřit.

To je podstatné, mnoho lidí Kobry zbožňuje. Kobry totiž dovedou druhé dokonale ošarmit, omámit, koupit si je. Ano, využívají lstí, slibují peníze, moc, hýří laskavostí a srdečností, trochu víc teatrální, ale ohromují ostatní svým vlivem. Lidé tak chtějí být Kobrám nablízku, chápou, že Kobry jsou mocné, jsou důležité, a jsou ohromně schopné a šikovné. Protože "správná" Kobra hodně o sobě mluví, já, já, já a jenom já. "Já jsem to vymyslel, já jsem to zařídil, já jsem to dokázal."

Má to celé veliký háček. Pokud se nedostanete pod sféru vlivu Kobry, to znamená že není v roli Vašeho nadřízeného, Vašeho partnera, znáte jen tu laskavou, přehnanou, okázalou, velmi milou polohu Kobry. Slyšíte sice různé historky lidí, kteří mluví o tom člověku jinak, znechuceně, zklamaně, s hrůzou, až s odporem, ale vy jim nevěříte. Zdá se Vám neuvěřitelné, že by ta laskavá, milá, na počkání plakající osoba mohla být tak zlá, jak jí jiní líčí. Nesmysl. Odmítáte tomu uvěřit a dokonce máte tendenci se stavět na její obranu. Kobra je totiž upracovaná, tváří se tak, protože je nejschopnější a všichni ostatní jsou jelita, takže všechno leží jen na ní. Rozhodnete se Kobře pomáhat, vy nejste neschopní a dovedete makat. Svojí práci rozumíte a děláte jí rádi. 

Ejhle, ani to netrvalo tak dlouho anebo prostě ten čas rychle utekl, ani jste neměli prostor ho měřit, protože jste těžce pracovali, pro Kobru. Kobra byla zpočátku miloučká, povzbuzovala Vás, děkovala za pomoc, projevovala Vám podporu. Dneska na Vás řve, pokládá Vám telefony, vysmívá se Vaší práci. Cítíte se jako vysátí upírem, Kobra vypadá daleko lépe a to údajně spí méně hodin než Vy. Ano, Kobra kvete a Vy se hroutíte. Psychicky i fyzicky jste v háji. Na konci sil. Ale co teď? Pořád přemýšlíte, proč? Kde se to podělalo? Kam zmizela ta ohromující osobnost? Vy jste naletěli? Kobře? A ještě ke všemu se cítíte jako hadr na podlahu. Je to trapný, každý den kartáč, řvaní, je to ponižující, komu se s tím můžete svěřit? Nikomu, vypadali byste jako idioti. Možná Vám ani nikdo neuvěří. Stydíte se. A zase ty lži, Kobra lže, podvádí a krade. 

Sbíráte síly, abyste opustili práci, které jste věnovali energii, úsilí, upřímně to nejlepší, co ve Vás je. Vaše práce už Vás ale netěší, Kobra Vám tak dlouho plivala do polívky, až Vám jí znechutila. Co bude potom? Anebo to vydržíte? Ne, každý nový den se přesvědčujete o tom, že už to nevydržíte o moc déle. Máte i tušení, že to není jen na Vašem rozhodnutí, Kobra Vás sežrala, vysála a je připravená Vás vyplivnout. Hledáte únik, co nejdůstojnější a nejrychlejší. 

Já nebezpečné psychopaty nazývám Kobrami. O Kobrách je potřeba mluvit, je důležité psychopaty umět odhalit, vědět, co od nich můžeme čekat, chápat, jak dovedou být nebezpeční. Opakujeme to pravidelně, v rámci každé komunikace Filantie. Kobra je nebezpečná, pro jednotlivce, firmu, celou společnost. Vytváří toxické prostředí, způsobuje ekonomické ztráty společnosti, likviduje šikovné lidi, pěstuje si pochlebovače a neumětele, její chování má psychosomatické dopady na zdraví lidí. 

Je důležité se zlem bojovat. Pokud možno nikdy Kobře nesednout na lep! A já navíc věřím, že se Kobry bojí odhalení. Ta teatrálnost není náhodná, Kobry hrají a předstírají s cílem, aby je okolí neprokouklo. Když ty Kobry odhalíme včas, pomůžeme tím sobě, firmě, kolegům, celé společnosti.

Firmy by měly dbát na prevenci, nečekat, až nastane průšvih.

Existují profesionální diagnostické metody:

jak odhalit osobnost manažera včas

jak měřit klima ve firmě

jak eliminovat vznik patologických vztahů

jak nastavit zdravou firemní kulturu

jak sledovat desatero bezpečné firmy

A osvěta je důležitá! Naše přednášky si můžete objednat na webu Filantia. info@filantia.cz

Dvě firmy se slučují, v jedné se tyká, v druhé vyká. Co zvolit raději za přístup?

„Vykání vzniklo jako následek nepochopení formy vlády pozdních římských císařů,“ říká doc. Jarmila Bednaříková ve své knize Stěhování národů. Tak teď se mi ulevilo, konečně mám po čase jednoznačnou odpověď na otázku čtenářů: Vykají si jen ti, co nic nepochopili, srabové, a pak ještě Láďa Špaček.

Anebo mi možná něco uniklo. Vždyť to, že Flemingovi v misce vykvetla plíseň, ještě neznamená, že penicilin je sajrajt. Stejně tak vykání a tykání – přes svůj zrod z historického omylu – nabyly staletími odlišný význam. Především pak volba mezi TY a VY (zapomeňme protentokrát na ONI) má bipolární potenciál: TY vyjadřuje stejně tak osobní blízkost i povýšené pohrdání, VY podřízenost i hluboký respekt. Prosazování jednoho na úkor druhého může vždy znamenat destrukci skutečných, neformálních lidských hodnot. Vždyť TY víš, o čem mluvím, soudruhu!

Vykání či tykání jsou vztahové proměnné a samy o sobě nepředstavují žádnou firemní hodnotu, a proto by je firma neměla vynucovat. Ovšem když Klaus Gehrig prohlásí, že ho již obtěžuje vykání jeho zaměstnancům Kauflandu a Lidlu, když si jinak tyká se všemi členy jeho golfového klubu (rozuměj: nikým z třistapadesátitisícové firmy, kterou řídí), pak to vyjádřením určité jeho životní hodnoty je. Nepodařený odpal, Klausi!

Ano, na někoho může vykání působit jako snaha držet si odstup. Interpretace sdělení je však vždy problémem příjemce. Když jsem před mnoha lety přišel do Prahy, byl jsem obchodními partnery považován za „studený čumák“. Na vině byla má spisovná moravská mluva umocněná faktem, že má máma byla češtinářkou par excellence. Dnes mi titíž lidé říkají, jak rádi naslouchají mé čisté češtině (což už dávno není pravda). Tykání může být naopak ofenzivní, a tak sám mnohdy volím oslovení křestním jménem v kombinaci s vykáním – tím naznačím, že vím, s kým hovořím, ale respektuji jeho či její soukromí.

Nesnažme se znásilnit kulturu firmy přes její vnější projevy. Tykání se nerovná větší otevřenost, stejně jako jedna vlaštovka jaro nedělá. Nechejme lidi nastavit si vzájemné vztahy sami. A buďme jim vzorem. TY i VY.