Usilujeme o zdravé mezilidské vztahy na pracovišti

Reporty, bič v rukou bossera

Pracovníci zabřednou do přílišné byrokracie a začnou volat o pomoc

„…potřebuju nutně čísla, teď hned…“ šéfka mi takhle často volá na dovolenou, v podvečer, občas i večer, vždy s takovým až uplakaným tónem hlasu, aby mě ujistila, že je zoufalá a potřebuje pomoc a že sama je v tom nevině, protože ty čísla potřebuje na důležité jednání. Vím, že kecá, když jí večer dodám čísla, druhý den v práci neukáže, žádné jednání nemá! Vytvořit ty reporty dá práci, je to spousta čísel a já se stresoval, že mě šéfka nachytá na hloupé chybě. Jednou jsem už to fakt nestíhal, takže čísla vymyslel a ono to prošlo. Šéfka je blbá, doteď nerozumí tomu, co dělám. Stačí, že jí do reportů napíšu blbý čísla, ani jednou se neozvala, že je něco špatně. Ty reporty zjevně nikdy nečetla, jenom mě tím buzerovala.“

odpovídá Miroslav Škoda, konzultant a manažer:

Problém nejsou jen ty „reporty“, dotaz demonstruje hned několik patologických jevů. Pojďme je vzít „per partes“.

Kontakt se šéfem mimo pracovní dobu jsme řešili v jedné z minulých poraden zde. K tomu doplním, že před pár dny (22.1.2021) Evropský parlament vyzval členské státy, aby zajistily lidem právo být pracovně off-line. Eurokomisař pro práci a sociální práva Nicolas Schmit doslova říká: "Nová digitální ekonomika se nemůže vyvíjet mimo pracovní právo včetně stanovení pracovní doby". A doporučuje, aby se zástupci zaměstnavatelů, odborů a vlád pokusili vyřešit dočasně tento problém prostřednictvím nějakých dohod, dokud Evropská komise nepředloží návrh normy zohledňující právo na odpojení. Takže minimálně morální právo na to „nedostávat úkoly mimo pracovní dobu“ máte. V jaké míře Vám zaměstnavatel zasahuje do pracovního volna nebo případně přetěžuje zadávanými úkoly se dá posoudit jen na základě konkrétních důkazů, což mohou být výpisy hovorů, sms, emaily apod. To je vodítko pro rozhodnutí, jestli jde o bossing respektive straining.

O zbytnosti či nezbytnosti těch reportů lze jen spekulovat. Přestože jsem přesvědčený, že spousta administrativy je zvlášť v korporátech nepatřičně zbytnělá, o povaze těch Vašich reportů nelze rozhodnout jen na základě sdělení, že „…šéfka se druhý den v práci neukáže…“: to může být stejně dobře důkazem, že je s těmi reporty na nějakém důležitém jednání mimo kancelář. Vůbec hodnotit, jestli Váš šéf něco dělá nebo se fláká, můžeme relevantně jen při nějaké elementární znalosti popisu jeho práce, smluvních podmínek a cílů včetně třeba KPI (key performance indicators). Bylo by samozřejmě vhodné, kdybyste měl základní přehled, co Váš šéf má dělat (a firmám doporučuji firemní kulturu s maximální možnou mírou otevřenosti), ale běžná praxe bývá jiná. Nicméně je potřeba rozlišovat mezi „co šéf dělá“ (fláká/nefláká) a „jak to dělá“ (motivuje/týrá).

Psát záměrně nesmysly do reportů (rozumějte – provádíte vlastně sabotáž!!) důrazně nedoporučuji. Jednak je tu možný dopad Vámi falšovaných údajů do života celé firmy; na Vaše jednání se z části dá vztáhnout text kolegy doktora Beňa níže. Za druhé se vystavujete riziku okamžité výpovědi bez odstupného podle §54 Zákoníku práce. Pak tu je i morální a etický rozměr Vašeho jednání. A především – čeho se snažíte dosáhnout? Satisfakce nebo pomsty?

Pokud satisfakce, tak první krok doporučeného postupu při psychickém násilí na pracovišti je - ozvat se! Dejte najevo svou nespokojenost, označte problém. Co nejdříve, nenechte ho kvasit a hypertofovat. Promluvte se šéfem. Nepomůže-li to, tak s jeho nadřízeným. Eskalujte problém, případně až k soudnímu jednání. Je to náročné a chce to odvahu. Z praxe soudní znalkyně v oboru psychologie práce, managementu a personalistiky doktorky Moravcové vím, že k bossingu se často uchylují vystresovaní manažeři, kteří nemají odvahu odmítnout nesmyslné požadavky a úkoly nadřízené složky. Vědomě přijmou neřešitelný úkol, přenesou ho do svého týmu a v tom vyvolaném stresu začnou „bossovat“, zneužívat a přetěžovat podřízené. A to především ty pracovité, důsledné, protože šéf přeci potřebuje reportovat splnění úkolu. Proto obvykle necílí na lemply.

Jen něčí odvaha říci včas „NE“ přeruší tento zákon padajícího exkrementu… …a řadový pracovník je z logiky věci poslední na trase. Ono totiž celé nařízení Evropské komise (i případný prováděcí zákon v ČR) bude k ničemu, pokud ho nebudeme mít odvahu použít. Může ale dobře podepřít Vaší argumentaci, až té své šéfové zavčasu řeknete „…sorry jako, tohle už je moc…“. 

 

odpovídá Pavel Beňo, psycholog

Obtěžování V roce 2006 vydala dvojice amerických psychologů Paul Babiak a Robert Hare svoji publikaci (Snake in suits) o tzv. korporátních psychopatech. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků vč. češtiny (Hadi v oblecích… 2014) a v podstatě se věnuje chování (bezohlednému, neetickému, nemorálnímu) některých individuí, které se vyznačují především nehoráznou touhou ovládat a zneužívat své kolegy a kolegyně ve prospěch své kariéry či jiných osobních zisků. Je pravděpodobné, že kniha byla inspirovaná krachem společnosti ENRON v USA, které manažeři (Kenneth Lay a spol.) bezohledně obelhávali a okrádali své zaměstnance a akcionáře až do úplného krachu jejich firmy. Přitom neváhali falšovat účetnictví firmy a i potom, když už věděli, že firma skončí v konkurzu, masivně přesvědčovali své zaměstnance, jak výhodná je koupě akcií firmy Enron, které v té době měly nulovou cenu.. A k tomu všemu neváhali znevažovat a znemožňovat spolupracovníky, kteří již znali skutečný stav věcí a nebyli ochotni hrát s nimi toto nepoctivé divadlo.